Žalmy 25
1 Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
Av David. Herre, til deg lyfter eg mi sjæl.
2 Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
Min Gud, til deg hev eg sett mi lit; lat meg ikkje verta til skammar; lat ikkje mine fiendar gilda seg yver meg!
3 A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
Ja, ingen av deim som ventar på deg, skal verta til skammar; men dei skal verta til skammar, som utan årsak bryt si tru.
4 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
Herre, lat meg kjenna dine vegar, lær meg dine stigar!
5 Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
Leid meg fram i di sanning og lær meg! for du er Gud, min frelsar, på deg ventar eg all dagen.
6 Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
Herre, kom i hug di miskunn og din nåde! for dei er frå æveleg tid.
7 Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
Kom ikkje i hug min ungdoms synder og mine misgjerningar; kom meg i hug etter di miskunn for din godhug skuld, Herre!
8 Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
Herren er god og rettvis; difor lærer han syndarar vegen.
9 Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
Han leider dei audmjuke i det som rett er, og lærer dei audmjuke sin veg.
10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
Alle Herrens stigar er nåde og sanning mot deim som held hans pakt og hans vitnemål.
11 Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
For ditt namn skuld, Herre, forlat meg mi skuld, for ho er stor!
12 Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
Kven er den mann som ottast Herren? Honom lærer han den veg han skal velja.
13 Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
Hans sjæl skal stødt bu i sæla, og hans avkjøme skal erva landet.
14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
Herren hev samlag med deim som ottast honom, og si pakt vil han kunngjera deim.
15 Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
Mine augo er stendigt vende til Herren, for han dreg mine føter ut or garnet.
16 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
Vend deg til meg og ver meg nådig! for eg er einsleg og arm.
17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
Min hjarteverk hev dei gjort stor; før meg ut or mine trengslor!
18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
Sjå min armodsdom og mi møda, og forlat meg alle mine synder!
19 Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
Sjå mine fiendar, at dei er mange! og dei hatar meg med rettarlaust hat.
20 Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
Vara mi sjæl og frels meg! Lat meg ikkje verta til skammar! for eg flyr til deg.
21 Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
Lat uskyld og trurøkna verja meg, for eg ventar på deg.
22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
Å Gud, løys Israel ut or alle sine trengslor!
