Žalmy 25
1 Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
Von David. / Auf dich, o Jahwe, ist mein Herz gerichtet.
2 Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
Bei dir, mein Gott, fühl ich mich sicher; / Laß mich nicht zuschanden werden! / Laß meine Feinde nicht über mich frohlocken!
3 A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
Gar niemand, der dein harret, wird zuschanden. / Zuschanden werden, die ohn Ursach treulos sind.
4 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
Deine Wege, Jahwe, tu mir kund, / Deine Steige lehre mich!
5 Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
Halt mich auf dem Pfade deiner Wahrheit, lehre mich! / Denn der Gott, der mir hilft, bist du. / Dein harr ich allezeit.
6 Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
Sei eingedenk, o Jahwe, deiner Huld und Gnade, / Denn sie sind von Ewigkeit.
7 Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
Gedenke nicht der Sünden meiner Jugend / noch meiner Missetaten! / Gedenk du mein nach deiner Gnade / Um deiner Güte willen, Jahwe!
8 Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
Treugesinnt ist Jahwe und voll Güte; / Drum zeigt er Sündern auch den rechten Weg.
9 Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
Im Rechte leitet er Demütige / Und lehret die Elenden seinen Weg.
10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
Kann's anders sein, als daß die Wege Jahwes / alle Gnade sind und Wahrheit / Für die, die da bewahren seinen Bund und seine Zeugnisse?
11 Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
Laß, Jahwe, doch um deines Namens willen / Vergebung werden meiner Schuld, denn sie ist groß.
12 Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
Mit Jahwes Furcht erfülltem Mann / Zeigt Gott den Weg, den er erwählen soll.
13 Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
Nicht nur ihm selber wird es wohl ergehn, / Nein, auch sein Same wird das Land besitzen.
14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
Sein Wohlgefallen schenkt Jahwe denen, die ihn fürchten, / Und seinen Bund läßt er sie wissen.
15 Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
Auf Jahwe richten sich beständig meine Augen; / Denn er wird aus dem Netze ziehen meinen Fuß.
16 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
Prüfend wende dich zu mir und sei mir gnädig! / Denn einsam bin ich und elend.
17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
Zermalmend trifft die Angst mein Herz; / Aus meinen Nöten rette mich!
18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
Ruhn laß dein Aug auf meinem Leid und Ungemach, / Vergib mir alle meine Sünden!
19 Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
Richte deinen Blick auf meine Feinde, wie sie zahlreich sind / Und wie sie ohne Grund mich hassen.
20 Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
Schütze meine Seele und errette mich! / Laß mich nicht zuschanden werden, denn dir vertraue ich.
21 Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
Treue und Aufrichtigkeit mögen mich behüten, / Denn ich harre dein!
22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
Elohim, erlöse Israel aus allen seinen Nöten!
