Žalmy 25
1 Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
De David. Vers toi, Eternel, j’élève mon âme!
2 Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
Mon Dieu! en toi je me confie, que je ne sois pas déçu! Que mes ennemis ne triomphent pas de moi!
3 A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
Aussi bien, ceux qui espèrent en toi n’ont pas à rougir; seuls rougiront ceux qui, gratuitement, se montrent perfides.
4 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
Fais-moi connaître tes voies, ô Seigneur! Enseigne-moi tes sentiers.
5 Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
Dirige-moi dans ta vérité, instruis-moi, car tu es le Dieu de mon salut: en toi j’espère tout le temps.
6 Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
Souviens-toi, Eternel, de tes bontés et de tes grâces, car elles existent de toute éternité.
7 Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
Les erreurs de ma jeunesse, mes fautes, oublie-les; souviens-toi seulement de moi selon ta miséricorde, pour l’amour de ta bonté, ô Seigneur!
8 Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
L’Eternel est bon et droit, aussi montre-t-il aux pécheurs le vrai chemin.
9 Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
Il dirige les humbles dans le bon droit, et enseigne sa voie aux misérables.
10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
Toutes les voies de l’Eternel sont grâce et bienveillance, pour ceux qui respectent son alliance et ses statuts.
11 Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
En faveur de ton nom, Seigneur, pardonne mon iniquité, si grande qu’elle puisse être.
12 Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
Quel est l’homme qui craint l’Eternel? Il le guidera dans le chemin qui a sa préférence.
13 Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
Son âme vivra au sein du bonheur, et sa postérité prendra possession du pays.
14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
L’Eternel communique ses mystères à ses adorateurs, il leur révèle son alliance.
15 Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
Constamment mes yeux se dirigent vers le Seigneur, car c’est lui qui dégage mes pieds du filet.
16 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
Tourne-toi vers moi et prends-moi en pitié, car je suis isolé et pauvre.
17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
Que les angoisses qui serrent mon cœur se relâchent! Délivre-moi de mes tourments.
18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
Vois ma misère et mes peines, fais disparaître tous mes péchés.
19 Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
Vois mes ennemis, comme ils sont nombreux, et comme ils me poursuivent d’une haine violente.
20 Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
Protège mon âme et sauve-moi; que je ne sois pas confondu, moi qui m’abrite en toi.
21 Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
Que la loyauté et la droiture soient ma sauvegarde! Car j’ai mis mon espoir en toi.
22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
O Dieu! Délivre Israël de toutes ses détresses.
