Žalmy 25
1 Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
En Psalme af David. Til dig, Herre! opløfter jeg min Sjæl.
2 Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
Jeg forlader mig paa dig, min Gud! lad mig ikke beskæmmes, at mine Fjender ikke skulle fryde sig over mig.
3 A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
Ja, ingen, som bier efter dig, skal beskæmmes; beskæmmes skulle de, som handle troløst uden Aarsag.
4 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
Herre! lad mig kende dine Veje, lær mig dine Stier.
5 Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
Gør, at jeg gaar frem i din Sandhed, og lær mig den; thi du er min Frelses Gud, jeg bier efter dig den ganske Dag.
6 Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
Herre! kom din Barmhjertighed og din Miskundhed i Hu; thi de have været fra Evighed.
7 Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
Kom ikke mine Ungdoms Synder eller mine Overtrædelser i Hu; men kom du mig i Hu efter din Miskundhed for din Godheds Skyld, Herre!
8 Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
Herren er god og oprigtig, derfor underviser han Syndere om Vejen.
9 Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
Han skal gøre, at de ydmygede komme til Ret, og han skal lære de ydmygede sin Vej.
10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
Alle Herrens Stier ere Miskundhed og Sandhed for dem, som bevare hans Pagt og hans Vidnesbyrd.
11 Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
For dit Navns Skyld, Herre, forlad mig dog min Misgerning; thi den er stor.
12 Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
Hvo er den Mand, som frygter Herren? han skal undervise ham om den Vej, som han skal udvælge.
13 Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
Hans Sjæl skal bo i Lyksalighed, og hans Sæd skal arve Landet.
14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
Herrens Omgang er med dem, som frygte ham, og hans Pagt er med dem, til at lade dem kende den.
15 Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
Mine Øjne ere stedse til Herren; thi han skal drage mine Fødder ud af Garnet.
16 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
Vend dit Ansigt til mig og vær mig naadig; thi jeg er enlig og elendig.
17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
Mit Hjertes Ængstelser have vidt udbredt sig; før mig ud af mine Trængsler!
18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
Se hen til min Elendighed og min Møje, og forlad mig alle mine Synder!
19 Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
Se hen til mine Fjender, thi de ere mange; og de hade mig med uretfærdigt Had.
20 Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
Bevar min Sjæl og red mig, at jeg ikke beskæmmes, thi jeg tror paa dig.
21 Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
Lad Retsindighed og Oprigtighed bevare mig; thi jeg bier efter dig.
22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
Forløs, o Gud, Israel af al dets Nød!
