Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Al Músico principal, sobre Ajeleth-sahar: Salmo de David. DIOS mío, Dios mío, ¿por qué me has dejado? ¿[por qué] estás lejos de mi salud, y de las palabras de mi clamor?
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Dios mío, clamo de día, y no oyes; y de noche, y no hay para mí silencio.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Tú empero eres santo, tú que habitas [entre] las alabanzas de Israel.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
En ti esperaron nuestros padres: esperaron, y tú los libraste.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Clamaron á ti, y fueron librados: esperaron en ti, y no se avergonzaron.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Mas yo soy gusano, y no hombre; oprobio de los hombres, y desecho del pueblo.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Todos los que me ven, escarnecen de mí; estiran los labios, menean la cabeza, [diciendo]:
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Remítese á Jehová, líbrelo; sálvele, puesto que en él se complacía.
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Empero tú eres el que me sacó del vientre, el que me haces esperar [desde que estaba] á los pechos de mi madre.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Sobre ti fuí echado desde la matriz: desde el vientre de mi madre, tú eres mi Dios.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
No te alejes de mí, porque la angustia está cerca; porque no hay quien ayude.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Hanme rodeado muchos toros; fuertes toros de Basán me han cercado.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Abrieron sobre mí su boca, [como] león rapante y rugiente.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Heme escurrido como aguas, y todos mis huesos se descoyuntaron: mi corazón fué como cera, desliéndose en medio de mis entrañas.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Secóse como un tiesto mi vigor, y mi lengua se pegó á mi paladar; y me has puesto en el polvo de la muerte.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Porque perros me han rodeado, hame cercado cuadrilla de malignos: horadaron mis manos y mis pies.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Contar puedo todos mis huesos; ellos miran, considéranme.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Partieron entre sí mis vestidos, y sobre mi ropa echaron suertes.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Mas tú, Jehová, no te alejes; fortaleza mía, apresúrate para mi ayuda.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Libra de la espada mi alma; del poder del perro mi única.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Sálvame de la boca del león, y óyeme [librándome] de los cuernos de los unicornios.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Anunciaré tu nombre á mis hermanos: en medio de la congregación te alabaré.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Los que teméis á Jehová, alabadle; glorificadle, simiente toda de Jacob; y temed de él, vosotros, simiente toda de Israel.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Porque no menospreció ni abominó la aflicción del pobre, ni de él escondió su rostro; sino que cuando clamó á él, oyóle.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
De ti será mi alabanza en la grande congregación; mis votos pagaré delante de los que le temen.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Comerán los pobres, y serán saciados: alabarán á Jehová los que le buscan: vivirá vuestro corazón para siempre.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Acordarse han, y volveránse á Jehová todos los términos de la tierra; y se humillarán delante de ti todas las familias de las gentes.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Porque de Jehová es el reino; y él se enseñoreará de las gentes.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Comerán y adorarán todos los poderosos de la tierra: postraránse delante de él todos los que descienden al polvo, si bien ninguno puede conservar la vida á su propia alma.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
La posteridad le servirá; será ella contada por una generación de Jehová.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Vendrán, y anunciarán al pueblo que naciere, su justicia que él hizo.
