Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Al maestro de coro. Por el pronto socorro. Salmo de David. Dios mío, Dios mío, ¿por qué me has abandonado? Los gritos de mis pecados alejan de mí el socorro.
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Dios mío, clamo de día, y no respondes; de noche también, y no te cuidas de mí.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Y Tú, sin embargo, estás en tu santa morada, ¡oh gloria de Israel!
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
En Ti esperaron nuestros padres; esperaron, y los libraste.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
A Ti clamaron, y fueron salvados; en Ti confiaron, y no quedaron confundidos.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Pero es que yo soy gusano, y no hombre, oprobio de los hombres y desecho de la plebe.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Cuantos me ven se mofan de mí, tuercen los labios y menean la cabeza:
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
“Confió en Yahvé: que Él lo salve; líbrelo, ya que en Él se complace.”
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Sí, Tú eres mi sostén desde el seno materno, mi refugio desde los pechos de mi madre.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
A Ti fui entregado desde mi nacimiento; desde el vientre de mi madre Tú eres mi Dios.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
No estés lejos de mí, porque la tribulación está cerca, porque no hay quien socorra.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Me veo rodeado de muchos toros; los fuertes de Basan me cercan;
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
abren contra mí sus bocas, cual león rapaz y rugiente.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Soy como agua derramada, todos mis huesos se han descoyuntado; mi corazón, como cera, se diluye en mis entrañas.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Mi garganta se ha secado como una teja; mi lengua se pega a mi paladar, me has reducido al polvo de la muerte.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Porque me han rodeado muchos perros; una caterva de malvados me encierra; han perforado mis manos y mis pies;
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
puedo contar todos mis huesos. Entretanto, ellos miran, y al verme se alegran.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Se reparten mis vestidos, y sobre mi túnica echan suertes.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Mas Tú, Yahvé, no estés lejos de mí; sostén mío, apresúrate a socorrerme.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Libra mi alma de la espada, mi vida del poder del perro.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Sálvame de la boca del león; de entre las astas de los bisontes escúchame.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Anunciaré tu Nombre a mis hermanos, y proclamaré tu alabanza en medio de la asamblea.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Los que teméis a Yahvé alabadle, glorificadle, vosotros todos, linaje de Israel.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Pues no despreció ni desatendió la miseria del miserable; no escondió de él su rostro, y cuando imploró su auxilio, le escuchó.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Para Ti será mi alabanza en la gran asamblea, cumpliré mis votos en presencia de los que te temen.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Los pobres comerán y se hartarán, alabarán a Yahvé los que le buscan. Sus corazones vivirán para siempre.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Recordándolo, volverán a Yahvé todos los confines de la tierra; y todas las naciones de los gentiles se postrarán ante su faz.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Porque de Yahvé es el reino, y Él mismo gobernará a las naciones.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
A Él solo adorarán todos los que duermen bajo la tierra; ante Él se encorvará todo el que desciende al polvo, y no tiene ya vida en sí.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Mi descendencia le servirá a Él y hablará de Yahvé a la edad venidera.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Anunciará su justicia a un pueblo que ha de nacer: “Estas cosas ha hecho Yahvé.”
