Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Salmo de Davi para o regente, como em “cerva da manhã”: Deus meu, Deus meu, por que me desamparaste? Longe [estás] de meu livramento [e] das palavras de meu gemido.
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Deus meu, eu clamo de dia, e tu não me respondes; também [clamo] de noite, e não tenho sossego.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Porém tu és Santo, que habitas [nos] louvores de Israel.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Nossos pais confiaram em ti; eles confiaram, e tu os livraste.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Eles clamaram a ti, e escaparam [do perigo]; eles confiaram em ti, e não foram envergonhados.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Mas eu sou um verme, e não um homem; [sou] humilhado pelos homens, e desprezado pelo povo.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Todos os que me veem zombam de mim; abrem os lábios [e] sacodem a cabeça, [dizendo]:
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Ele confiou no “SENHOR”; [agora] que ele o salve e o liberte; pois se agrada nele.
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Tu és o que me tiraste do ventre; [e] o que me deu segurança, [estando eu] junto aos seios de minha mãe.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Eu fui lançado sobre ti desde [que saí d] o útero; desde o ventre de minha mãe tu [és] meu Deus.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Não fiques longe de mim, porque a minha angústia está perto; pois não há quem [me] ajude.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Muitos touros me cercaram; fortes de Basã me rodearam.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Abriram contra mim suas bocas, [como] leão que despedaça e ruge.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Eu me derramei como água, e todos os meus ossos se soltaram uns dos outros; meu coração é como cera, [e] se derreteu por entre meus órgãos.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Minha força se secou como um caco de barro, e minha língua está grudada no céu da boca; e tu me pões no pó da morte;
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Porque cães ficaram ao meu redor; uma multidão de malfeitores me cercou; perfuraram minhas mãos e meus pés.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Eu poderia contar todos os meus ossos; eles estão [me] olhando, e prestando atenção em mim.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Eles repartem entre si minhas roupas; e sobre minha vestimenta eles lançam sortes.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Porém tu, SENHOR, não fiques longe; força minha, apressa-te para me socorrer.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Livra minha alma da espada; [e] minha vida da violência do cão.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Salva-me da boca do leão; e responde-me dos chifres dos touros selvagens.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
[Então] eu contarei teu nome a meus irmãos; no meio da congregação eu te louvarei.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Vós que temeis ao SENHOR, louvai a ele! E vós, de toda a semente de Jacó, glorificai a ele! Prestai culto a ele, vós de toda a semente de Israel.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Porque ele não desprezou nem abominou a aflição do aflito, nem escondeu seu rosto dele; mas sim, quando [o aflito] clamou, ele [o] ouviu.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Meu louvor será para ti na grande congregação; eu pagarei meus juramentos perante os que o temem.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Os humilhados comerão, e ficarão fartos; louvarão ao SENHOR aqueles que o buscam; vosso coração viverá para sempre.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Todos os extremos da terra se lembrarão [disso], e se converterão ao SENHOR; e todas as gerações das nações adorarão diante de ti.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Porque o reino [pertence] ao SENHOR; e ele governa sobre as nações.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Todos os ricos da terra comerão e adorarão, [e] perante o rosto dele se prostrarão todos os que descem ao pó, e [que] não podem manter viva sua alma.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
A descendência o servirá; ela será contada ao Senhor, para a geração [seguinte].
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Chegarão, e anunciarão a justiça dele ao povo que nascer, porque ele [assim] fez.
