Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
In finem, pro susceptione matutina. Psalmus David. [Deus, Deus meus, respice in me: quare me dereliquisti? longe a salute mea verba delictorum meorum.
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Deus meus, clamabo per diem, et non exaudies; et nocte, et non ad insipientiam mihi.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Tu autem in sancto habitas, laus Israël.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
In te speraverunt patres nostri; speraverunt, et liberasti eos.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Ad te clamaverunt, et salvi facti sunt; in te speraverunt, et non sunt confusi.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Ego autem sum vermis, et non homo; opprobrium hominum, et abjectio plebis.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Omnes videntes me deriserunt me; locuti sunt labiis, et moverunt caput.
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Speravit in Domino, eripiat eum: salvum faciat eum, quoniam vult eum.
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Quoniam tu es qui extraxisti me de ventre, spes mea ab uberibus matris meæ.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
In te projectus sum ex utero; de ventre matris meæ Deus meus es tu:
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
ne discesseris a me, quoniam tribulatio proxima est, quoniam non est qui adjuvet.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Circumdederunt me vituli multi; tauri pingues obsederunt me.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Aperuerunt super me os suum, sicut leo rapiens et rugiens.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Sicut aqua effusus sum, et dispersa sunt omnia ossa mea: factum est cor meum tamquam cera liquescens in medio ventris mei.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Aruit tamquam testa virtus mea, et lingua mea adhæsit faucibus meis: et in pulverem mortis deduxisti me.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Quoniam circumdederunt me canes multi; concilium malignantium obsedit me. Foderunt manus meas et pedes meos;
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
dinumeraverunt omnia ossa mea. Ipsi vero consideraverunt et inspexerunt me.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Diviserunt sibi vestimenta mea, et super vestem meam miserunt sortem.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Tu autem, Domine, ne elongaveris auxilium tuum a me; ad defensionem meam conspice.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Erue a framea, Deus, animam meam, et de manu canis unicam meam.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Salva me ex ore leonis, et a cornibus unicornium humilitatem meam.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Narrabo nomen tuum fratribus meis; in medio ecclesiæ laudabo te.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Qui timetis Dominum, laudate eum; universum semen Jacob, glorificate eum.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Timeat eum omne semen Israël, quoniam non sprevit, neque despexit deprecationem pauperis, nec avertit faciem suam a me: et cum clamarem ad eum, exaudivit me.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Apud te laus mea in ecclesia magna; vota mea reddam in conspectu timentium eum.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Edent pauperes, et saturabuntur, et laudabunt Dominum qui requirunt eum: vivent corda eorum in sæculum sæculi.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Reminiscentur et convertentur ad Dominum universi fines terræ; et adorabunt in conspectu ejus universæ familiæ gentium:
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
quoniam Domini est regnum, et ipse dominabitur gentium.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Manducaverunt et adoraverunt omnes pingues terræ; in conspectu ejus cadent omnes qui descendunt in terram.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Et anima mea illi vivet; et semen meum serviet ipsi.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Annuntiabitur Domino generatio ventura; et annuntiabunt cæli justitiam ejus populo qui nascetur, quem fecit Dominus.]
