Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Guð minn, Guð minn, hví hefur þú yfirgefið mig? Hví ert þú þögull og hjálpar ekki þegar ég hrópa til þín í neyð minni?
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Daga og nætur græt ég og ákalla þig, en fæ ekkert svar!
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
– En samt ert þú hinn heilagi og lofsöngvar Ísraels óma umhverfis hásæti þitt.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Feðurnir treystu þér og þú frelsaðir þá.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Þú heyrðir er þeir hrópuðu til þín, brást við og bjargaðir þeim. Vonir þeirra brugðust ekki þegar þeir leituðu til þín.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
En ég er maðkur en ekki maður! Hræddur og fyrirlitinn af minni eigin þjóð – já öllum mönnum.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Þeir sem sjá mig hrista höfuðið og senda mér tóninn.
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
„Er þetta sá sem treysti Drottni fyrir málum sínum?“segja þeir og hlæja. „Sá sem taldi sig öruggan um velþóknun Guðs? Því trúum við ekki fyrr en við sjáum Drottin hjálpa honum.“
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Drottinn, oft hefur þú hjálpað mér. Móðir mín fæddi mig heilbrigðan í heiminn og þar varst þú til staðar og gættir mín, eins og öll mín bernskuár.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Frá fæðingu hef ég átt allt undir þér. Þú varst minn Guð allt frá fyrstu stundu.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Yfirgef mig ekki nú, nei ekki núna á neyðarstundu þegar enginn getur hjálpað nema þú!
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Ég er umkringdur illmennum. Þeir líkjast sterkum basan – uxum.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Þeir æða að mér með opinn skoltinn, eins og öskrandi ljón sem ræðst á bráðina.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Þrek mitt fjaraði út, rann út í sandinn og bein mín gliðnuðu sundur. Hjartað er bráðnað í brjósti mér
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
og tungan þurr eins og brenndur leir. Þú lætur mig horfast í augu við dauðann.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Hópur illvirkja hefur umkringt mig. Eins og hundar slá þeir hring um mig. Hendur mínar og fætur hafa þeir gegnumstungið.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Ég get talið öll mín bein. Þeir stara á mig og senda mér háðsglósur.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Þeir skipta á milli sín klæðum mínum og varpa hlutkesti um kyrtil minn.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Ó, Drottinn, vertu ekki fjarri! Drottinn, styrkur minn, skunda mér til hjálpar!
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Bjargaðu mér frá dauða, frá því að falla fyrir hendi kúgarans.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Frelsaðu mig úr gini þessara varga, undan hornum uxanna!
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Ég vil lofa þig meðal bræðra minna, standa upp í söfnuðinum og vitna um þín undursamlegu verk.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Ég segi: „Lofið Drottin, allir þið sem óttist hann, hver og einn ykkar heiðri hann og tigni. Allur Ísrael lofsyngi honum,
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
því að hann hefur ekki fyrirlitið ákall mitt um hjálp, ekki snúið við mér baki í eymd minni. Hann heyrði hróp mitt og kom!“
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Ég vil rísa á fætur og vegsama þig fyrir augum þjóðar minnar. Heit mín vil ég efna í áheyrn allra þeirra sem elska þig og heiðra.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Fátæklingurinn mun eta sig saddan og allir þeir sem leita Drottins munu finna hann og vegsama nafn hans. Hjörtu þeirra munu fagna að eilífu.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Öll jörðin mun sjá það og snúa sér til Drottins, og fólk af öllum þjóðum mun vegsama hann.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Því að Drottinn er konungur yfir öllum þjóðum.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Jafnt háir sem lágir, allir dauðlegir menn, lúti honum og lofi hann.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Og börnin okkar, – einnig þau munu þjóna honum því þau hafa heyrt vitnisburð okkar um hann.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Ófæddar kynslóðir munu heyra um máttarverk hans okkar á meðal.
