Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Pour la fin, pour le secours du matin, psaume de David. Dieu, mon Dieu, regardez-moi: pourquoi m’avez-vous délaissé? Les paroles de mes péchés sont loin de mon salut.
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Mon Dieu, je crierai pendant le jour, et vous ne m’exaucerez pas: et pendant la nuit, et ce n’est point à moi une folie.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Mais vous, vous habitez dans un sanctuaire, vous la louange d’Israël.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
C’est en vous qu’ont espéré nos pères: ils ont espéré, et vous les avez délivrés.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Vers vous ils ont crié et ils ont été sauvés: en vous ils ont espéré, et ils n’ont point été confondus.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Pour moi je suis un ver et non pas un homme; l’opprobre des hommes et l’abjection du peuple.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Tout ceux qui m’ont vu m’ont tourné en dérision: ils ont parlé du bout des lèvres, et ils ont secoué la tête.
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Il a espéré dans le Seigneur, qu’il le délivre; qu’il le sauve, puisqu’il l’aime.
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Cependant c’est vous qui m’avez tiré du sein de ma mère: vous êtes mon espérance depuis que je suçais les mamelles de ma mère.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
C’est sur vous que j’ai été posé, en sortant de son sein; depuis que j’étais dans les entrailles de ma mère, vous êtes mon Dieu.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Ne vous éloignez pas de moi:
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
De jeunes taureaux en grand nombre m’ont environné; des taureaux gras m’ont assiégé.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Ils ont ouvert sur moi leur gueule comme un lion ravissant et rugissant.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Je me suis épanché comme de l’eau, et tous mes os se sont déboîtés. Mon cœur est devenu au dedans de moi comme une cire qui se fond.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Ma force s’est desséchée comme un têt, et ma langue s’est attachée à mon palais; et vous m’avez conduit à la poussière de la mort.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Parce que des chiens nombreux m’ont environné; un conseil de méchants m’a assiégé: Ils ont percé mes mains et mes pieds:
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Ils ont compté tous mes os. Ils m’ont eux-mêmes considéré et regardé attentivement.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Ils se sont partagé mes vêtements, et sur ma robe ils ont jeté le sort.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Mais vous, Seigneur, n’éloignez pas votre secours de moi: voyez à ma défense.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Arrachez mon âme à l’épée à double tranchant; et mon unique de la main du chien.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Sauvez-moi de la gueule du lion; et ma faiblesse des cornes des licornes.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Je raconterai votre nom à mes frères; je vous louerai au milieu de l’assemblée.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Vous qui craignez le Seigneur, louez-le; race entière de Jacob, glorifiez-le:
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Que toute la race d’Israël le craigne, parce qu’il n’a pas méprisé ni dédaigné la supplication du pauvre; Et qu’il n’a point détourné sa face de moi, et que lorsque je criais vers lui, il m’a exaucé.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Devant vous sera ma louange dans une grande assemblée: je rendrai mes vœux en présence de ceux qui le craignent.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Les pauvres mangeront et seront rassasiés; et ils loueront le Seigneur, ceux qui le recherchent; leurs cœurs vivront dans les siècles des siècles.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Tous les confins de la terre se souviendront du Seigneur et se convertiront à lui: Et toutes les familles des nations adoreront en sa présence.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Parce qu’au Seigneur appartient le règne; et que c’est lui qui dominera sur les nations.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Tous les riches de la terre ont mangé et ont adoré: en sa présence tomberont tous ceux qui descendent dans la terre.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Et mon âme vivra pour lui; et ma postérité le servira.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
La génération qui doit venir sera annoncée au Seigneur; et les cieux annonceront sa justice au peuple qui naîtra, et qu’a fait le Seigneur.
