Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Mon Dieu, mon Dieu, pourquoi m'as-tu abandonné, t'éloignant de ma délivrance et des paroles de mon gémissement?
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Mon Dieu, je crie le jour, mais tu ne réponds point; et la nuit, et je n'ai point de repos.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Cependant tu es le Saint, qui habites au milieu des louanges d'Israël.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Nos pères se sont confiés en toi; ils se sont confiés en toi, et tu les as délivrés.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Ils ont crié vers toi, et ils ont été délivrés; ils se sont confiés en toi, et ils n'ont pas été confus.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Mais moi, je suis un ver, et non un homme; l'opprobre des hommes et le méprisé du peuple.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Tous ceux qui me voient se raillent de moi; ils ouvrent la bouche, ils secouent la tête.
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Il se repose sur l'Éternel, disent-ils, qu'il le délivre; qu'il le sauve, puisqu'il a mis en lui son affection.
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Oui, c'est toi qui m'as tiré du sein de ma mère, et qui m'as fait reposer en paix sur sa mamelle.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
J'ai été remis en tes mains dès ma naissance; dès le sein de ma mère tu es mon Dieu.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Ne t'éloigne pas de moi, car la détresse est proche, car il n'y a personne pour me secourir!
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Des taureaux nombreux m'environnent; de puissants taureaux de Bassan m'entourent.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Ils ouvrent leur gueule contre moi, comme un lion déchirant et rugissant.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Je suis comme de l'eau qui s'écoule, et tous mes os se sont déjoints; mon cœur est comme la cire, il se fond dans mes entrailles.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Ma vigueur est desséchée comme la brique; ma langue est attachée à mon palais, et tu m'as couché dans la poussière de la mort.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Car des chiens m'ont environné, une bande de méchants m'a entouré; ils ont percé mes mains et mes pieds.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Je compterais tous mes os. Ils me considèrent et me regardent.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Ils partagent entre eux mes vêtements; ils tirent ma robe au sort.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Toi donc, Éternel, ne t'éloigne pas!
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Toi, ma force, accours à mon aide! Délivre mon âme de l'épée, mon unique bien de la patte des chiens!
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Sauve-moi de la gueule du lion, retire-moi d'entre les cornes des buffles!
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
J'annoncerai ton nom à mes frères; je te louerai au milieu de l'assemblée.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Vous qui craignez l'Éternel, louez-le; toute la race de Jacob, glorifiez-le; toute la race d'Israël, redoutez-le!
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Car il n'a point méprisé ni dédaigné l'affliction de l'affligé; il ne lui a point caché sa face; mais il l'a exaucé quand il criait vers lui.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Tu seras loué par moi dans la grande assemblée; j'accomplirai mes vœux en présence de ceux qui te craignent.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Les humbles mangeront et seront rassasiés; ceux qui cherchent l'Éternel, le loueront; votre cœur vivra à perpétuité.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Tous les bouts de la terre s'en souviendront, et reviendront à l'Éternel; toutes les familles des nations se prosterneront devant ta face.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Car le règne appartient à l'Éternel, et il domine sur les nations.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Tous les riches de la terre mangeront aussi et se prosterneront; tous ceux qui descendent vers la poussière et celui qui ne peut conserver sa vie, s'inclineront devant lui.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
La postérité le servira; on parlera de l'Éternel à la génération future.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Ils viendront, et raconteront sa justice au peuple qui naîtra, parce qu'il aura fait ces choses.
