Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Au chef des chantres. Sur “Biche de l’aurore”. Psaume de David. Mon Dieu! Mon Dieu! Pourquoi m’as-tu abandonné, Et t’éloignes-tu sans me secourir, sans écouter mes plaintes?
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Mon Dieu! Je crie le jour, et tu ne réponds pas; La nuit, et je n’ai point de repos.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Pourtant tu es le Saint, Tu sièges au milieu des louanges d’Israël.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
En toi se confiaient nos pères; Ils se confiaient, et tu les délivrais.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Ils criaient à toi, et ils étaient sauvés; Ils se confiaient en toi, et ils n’étaient point confus.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Et moi, je suis un ver et non un homme, L’opprobre des hommes et le méprisé du peuple.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Tous ceux qui me voient se moquent de moi, Ils ouvrent la bouche, secouent la tête:
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Recommande-toi à l’Éternel! L’Éternel le sauvera, Il le délivrera, puisqu’il l’aime!
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Oui, tu m’as fait sortir du sein maternel, Tu m’as mis en sûreté sur les mamelles de ma mère;
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Dès le sein maternel j’ai été sous ta garde, Dès le ventre de ma mère tu as été mon Dieu.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Ne t’éloigne pas de moi quand la détresse est proche, Quand personne ne vient à mon secours!
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
De nombreux taureaux sont autour de moi, Des taureaux de Basan m’environnent.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Ils ouvrent contre moi leur gueule, Semblables au lion qui déchire et rugit.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Je suis comme de l’eau qui s’écoule, Et tous mes os se séparent; Mon cœur est comme de la cire, Il se fond dans mes entrailles.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Ma force se dessèche comme l’argile, Et ma langue s’attache à mon palais; Tu me réduis à la poussière de la mort.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Car des chiens m’environnent, Une bande de scélérats rôdent autour de moi, Ils ont percé mes mains et mes pieds.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Je pourrais compter tous mes os. Eux, ils observent, ils me regardent;
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Ils se partagent mes vêtements, Ils tirent au sort ma tunique.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Et toi, Éternel, ne t’éloigne pas! Toi qui es ma force, viens en hâte à mon secours!
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Protège mon âme contre le glaive, Ma vie contre le pouvoir des chiens!
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Sauve-moi de la gueule du lion, Délivre-moi des cornes du buffle!
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Je publierai ton nom parmi mes frères, Je te célébrerai au milieu de l’assemblée.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Vous qui craignez l’Éternel, louez-le! Vous tous, postérité de Jacob, glorifiez-le! Tremblez devant lui, vous tous, postérité d’Israël!
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Car il n’a ni mépris ni dédain pour les peines du misérable, Et il ne lui cache point sa face; Mais il l’écoute quand il crie à lui.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Tu seras dans la grande assemblée l’objet de mes louanges; J’accomplirai mes vœux en présence de ceux qui te craignent.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Les malheureux mangeront et se rassasieront, Ceux qui cherchent l’Éternel le célébreront. Que votre cœur vive à toujours!
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Toutes les extrémités de la terre penseront à l’Éternel et se tourneront vers lui; Toutes les familles des nations se prosterneront devant ta face.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Car à l’Éternel appartient le règne: Il domine sur les nations.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Tous les puissants de la terre mangeront et se prosterneront aussi; Devant lui s’inclineront tous ceux qui descendent dans la poussière, Ceux qui ne peuvent conserver leur vie.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
La postérité le servira; On parlera du Seigneur à la génération future.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Quand elle viendra, elle annoncera sa justice, Elle annoncera son œuvre au peuple nouveau-né.
