Žalmy 22

1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

Au chef de musique. Sur Ajéleth-Hashakhar. Psaume de David. Mon Dieu! mon Dieu! pourquoi m’as-tu abandonné, [te tenant] loin de mon salut, – des paroles de mon rugissement?

2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

Mon Dieu! je crie de jour, mais tu ne réponds point; et de nuit, et il n’y a point de repos pour moi.

3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

Et toi, tu es saint, toi qui habites [au milieu des] louanges d’Israël.

4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

Nos pères se sont confiés en toi; ils se sont confiés, et tu les as délivrés.

5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

Ils ont crié vers toi, et ils ont été sauvés; ils se sont confiés en toi, et ils n’ont point été confus.

6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

Mais moi, je suis un ver, et non point un homme; l’opprobre des hommes, et le méprisé du peuple.

7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

Tous ceux qui me voient se moquent de moi; ils ouvrent la bouche, ils hochent la tête:

8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

Il se confie à l’Éternel: qu’il le fasse échapper, qu’il le délivre, car il prend son plaisir en lui!

9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

Mais c’est toi qui m’as tiré du sein [qui m’a porté]; tu m’as donné confiance sur les mamelles de ma mère.

10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

C’est à toi que je fus remis dès la matrice; tu es mon Dieu dès le ventre de ma mère.

11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

Ne te tiens pas loin de moi, car la détresse est proche, car il n’y a personne qui secoure.

12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

Beaucoup de taureaux m’ont environné, des puissants de Basan m’ont entouré;

13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

Ils ouvrent leur gueule contre moi, comme un lion déchirant et rugissant.

14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

Je suis répandu comme de l’eau, et tous mes os se déjoignent; mon cœur est comme de la cire, il est fondu au-dedans de mes entrailles.

15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

Ma vigueur est desséchée comme un têt, et ma langue est attachée à mon palais; et tu m’as mis dans la poussière de la mort.

16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

Car des chiens m’ont environné, une assemblée de méchants m’a entouré; ils ont percé mes mains et mes pieds;

17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

Je compterais tous mes os. Ils me contemplent, ils me regardent;

18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

Ils partagent entre eux mes vêtements, et sur ma robe ils jettent le sort.

19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

Et toi, Éternel! ne te tiens pas loin; ma Force! hâte-toi de me secourir.

20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

Délivre mon âme de l’épée, mon unique de la patte du chien.

21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

Sauve-moi de la gueule du lion. Tu m’as répondu d’entre les cornes des buffles.

22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

J’annoncerai ton nom à mes frères, je te louerai au milieu de la congrégation.

23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

Vous qui craignez l’Éternel, louez-le; toute la semence de Jacob, glorifiez-le; et révérez-le, vous, toute la semence d’Israël;

24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

Car il n’a pas méprisé ni rejeté l’affliction de l’affligé, et n’a point caché sa face de lui; mais, quand il a crié vers lui, il l’a écouté.

25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

De toi [vient] ma louange dans la grande congrégation. Je paierai mes vœux devant ceux qui le craignent.

26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

Les débonnaires mangeront et seront rassasiés; ceux qui cherchent l’Éternel le loueront; votre cœur vivra à toujours.

27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

Tous les bouts de la terre se souviendront, et ils se tourneront vers l’Éternel, et toutes les familles des nations se prosterneront devant toi.

28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

Car le royaume est à l’Éternel, et il domine au milieu des nations.

29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

Tous les gras de la terre mangeront et se prosterneront: devant lui se courberont tous ceux qui descendent dans la poussière, et celui qui ne peut faire vivre son âme.

30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

Une semence le servira; elle sera comptée au Seigneur comme une génération.

31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.

Ils viendront et raconteront sa justice à un peuple qui naîtra, … qu’il a fait [ces choses].