Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
To the chief Musician upon Aijeleth Shahar, A Psalm of David. My God, my God, why hast thou forsaken me? [why art thou so] far from helping me, [and from] the words of my roaring?
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
O my God, I cry in the daytime, but thou hearest not; and in the night season, and am not silent.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
But thou [art] holy, [O thou] that inhabitest the praises of Israel.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Our fathers trusted in thee: they trusted, and thou didst deliver them.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
They cried unto thee, and were delivered: they trusted in thee, and were not confounded.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
But I [am] a worm, and no man; a reproach of men, and despised of the people.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
All they that see me laugh me to scorn: they shoot out the lip, they shake the head, [saying],
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
He trusted on the LORD [that] he would deliver him: let him deliver him, seeing he delighted in him.
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
But thou [art] he that took me out of the womb: thou didst make me hope [when I was] upon my mother’s breasts.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
I was cast upon thee from the womb: thou [art] my God from my mother’s belly.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Be not far from me; for trouble [is] near; for [there is] none to help.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Many bulls have compassed me: strong [bulls] of Bashan have beset me round.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
They gaped upon me [with] their mouths, [as] a ravening and a roaring lion.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
I am poured out like water, and all my bones are out of joint: my heart is like wax; it is melted in the midst of my bowels.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
My strength is dried up like a potsherd; and my tongue cleaveth to my jaws; and thou hast brought me into the dust of death.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
For dogs have compassed me: the assembly of the wicked have inclosed me: they pierced my hands and my feet.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
I may tell all my bones: they look [and] stare upon me.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
They part my garments among them, and cast lots upon my vesture.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
But be not thou far from me, O LORD: O my strength, haste thee to help me.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Deliver my soul from the sword; my darling from the power of the dog.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Save me from the lion’s mouth: for thou hast heard me from the horns of the unicorns.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
I will declare thy name unto my brethren: in the midst of the congregation will I praise thee.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Ye that fear the LORD, praise him; all ye the seed of Jacob, glorify him; and fear him, all ye the seed of Israel.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
For he hath not despised nor abhorred the affliction of the afflicted; neither hath he hid his face from him; but when he cried unto him, he heard.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
My praise [shall be] of thee in the great congregation: I will pay my vows before them that fear him.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
The meek shall eat and be satisfied: they shall praise the LORD that seek him: your heart shall live for ever.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
All the ends of the world shall remember and turn unto the LORD: and all the kindreds of the nations shall worship before thee.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
For the kingdom [is] the LORD’s: and he [is] the governor among the nations.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
All [they that be] fat upon earth shall eat and worship: all they that go down to the dust shall bow before him: and none can keep alive his own soul.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
A seed shall serve him; it shall be accounted to the Lord for a generation.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
They shall come, and shall declare his righteousness unto a people that shall be born, that he hath done [this].
