Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Unto the end, for the morning protection, a psalm for David. O God my God, look upon me: why hast thou forsaken me? Far from my salvation are the words of my sins.
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
O my God, I shall cry by day, and thou wilt not hear: and by night, and it shall not be reputed as folly in me.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
But thou dwellest in the holy place, the praise of Israel.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
In thee have our fathers hoped: they have hoped, and thou hast delivered them.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
They cried to thee, and they were saved: they trusted in thee, and were not confounded.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
But I am a worm, and no man: the reproach of men, and the outcast of the people.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
All they that saw me have laughed me to scorn: they have spoken with the lips, and wagged the head.
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
He hoped in the Lord, let him deliver him: let him save him, seeing he delighteth in him.
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
For thou art he that hast drawn me out of the womb: my hope from the breasts of my mother.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
I was cast upon thee from the womb. From my mother’s womb thou art my God,
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Depart not from me. For tribulation is very near: for there is none to help me.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Many calves have surrounded me: fat bulls have besieged me.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
They have opened their mouths against me, as a lion ravening and roaring.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
I am poured out like water; and all my bones are scattered. My heart is become like wax melting in the midst of my bowels.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
My strength is dried up like a potsherd, and my tongue hath cleaved to my jaws: and thou hast brought me down into the dust of death.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
For many dogs have encompassed me: the council of the malignant hath besieged me. They have dug my hands and feet.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
They have numbered all my bones. And they have looked and stared upon me.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
They parted my garments amongst them; and upon my vesture they cast lots.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
But thou, O Lord, remove not thy help to a distance from me; look towards my defence.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Deliver, O God, my soul from the sword: my only one from the hand of the dog.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Save me from the lion’s mouth; and my lowness from the horns of the unicorns.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
I will declare thy name to my brethren: in the midst of the church will I praise thee.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Ye that fear the Lord, praise him: all ye the seed of Jacob, glorify him.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Let all the seed of Israel fear him: because he hath not slighted nor despised the supplication of the poor man. Neither hath he turned away his face from me: and when I cried to him he heard me.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
With thee is my praise in a great church: I will pay my vows in the sight of them that fear him.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
The poor shall eat and shall be filled: and they shall praise the Lord that seek him: their hearts shall live for ever and ever.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
All the ends of the earth shall remember, and shall be converted to the Lord: And all the kindreds of the Gentiles shall adore in his sight.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
For the kingdom is the Lord’s; and he shall have dominion over the nations.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
All the fat ones of the earth have eaten and have adored: all they that go down to the earth shall fall before him.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
And to him my soul shall live: and my seed shall serve him.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
There shall be declared to the Lord a generation to come: and the heavens shall shew forth his justice to a people that shall be born, which the Lord hath made.
