Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Til Sangmesteren; til „Morgenrødens Hind‟; en Psalme af David.
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Min Gud, min Gud! hvorfor har du forladt mig, du er fjern fra min Frelse, fra mit Klageskrig.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Min Gud! jeg raaber om Dagen, og du svarer ikke; og om Natten, og jeg kan ikke være stille.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Men du er hellig, du, som bor iblandt Israels Lovsange!
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Vore Fædre forlode sig paa dig; de forlode sig paa dig, og du friede dem.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Til dig raabte de og frelstes; de forlode sig paa dig, og bleve ikke beskæmmede.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Men jeg er en Orm og ikke en Mand, Menneskens Spot og Folks Foragt.
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Alle de, som se mig, spotte mig; de vrænge Mund, de ryste med Hovedet:
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
„Vælt det paa Herren, han befri ham; han redde ham, efterdi han har Lyst til ham‟!
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Du er dog den, som drog mig af Moders Liv, du lod mig hvile trygt ved min Moders Bryster.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Paa dig er jeg kastet fra Moders Liv af; du er min Gud fra min Moders Skød.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Vær ikke langt fra mig, thi Angest er nær; thi der er ingen Hjælper.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Mange Øksne have omgivet mig; Basans Tyre have omringet mig.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
De oplode deres Gab imod mig som en Løve, der river og brøler.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Jeg er udøst som Vand, og alle mine Ben adskille sig; mit Hjerte er som Voks, det smelter midt i mit Liv.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Min Kraft er tørret som et Potteskaar, min Tunge hænger ved mine Gummer, og du lægger mig ned i Dødens Støv.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Thi Hunde have omgivet mig; de ondes Hob har omringet mig; de have gennemboret mine Hænder og mine Fødder.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Jeg kan tælle alle mine Ben; de se til, de se paa mig.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
De dele mine Klæder imellem sig og kaste Lod om mit Klædebon.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Men du, Herre, vær ikke langt borte! min Styrke, skynd dig at hjælpe mig!
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Red min Sjæl fra Sværdet, min eneste fra Hundes Vold!
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Frels mig fra Løvens Gab og fra Enhjørningens Horn! Du har bønhørt mig.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Jeg vil forkynde dit Navn for mine Brødre, midt i Forsamlingen vil jeg love dig.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
I, som frygte Herren, lover ham! al Jakobs Sæd, ærer ham! og bæver for ham, al Israels Sæd!
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Thi han har ikke foragtet og ej havt Vederstyggelighed for den elendiges Elendighed og ikke skjult sit Ansigt for ham; men der han raabte til ham, hørte han det.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Fra dig begynder min Lovsang i en stor Forsamling; jeg vil betale mine Løfter i Paasyn af dem, som frygte ham.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
De sagtmodige skulle æde og mættes, Herren skal prises af dem, som søge ham; eders Hjerter leve altid!
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Alle Verdens Ender skulle komme det i Hu og omvende sig til Herren; og alle Hedningernes Slægter skulle tilbede for dit Ansigt.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Thi Riget hører Herren til, og han hersker over Hedningerne.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Alle mægtige paa Jorden skulle æde og tilbede; for ham skulle alle de bøje sig, som sank i Muld, og den, som ikke kunde holde sin Sjæl i Live.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Efterkommerne skulle tjene ham; der skal fortælles om Herren til Efterslægten. De skulle komme og forkynde hans Retfærdighed for det Folk, som bliver født; thi han har gjort det.
