Žalmy 21
1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.
Dem Sangmeister. Ein Psalm Davids.
2 Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. (Sélah)
(Der levitische Sängerchor: ) / Ob deiner Macht, o Jahwe, freut sich der König / Und ob deiner Hilfe — wie jauchzt er so sehr!
3 Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.
Seines Herzens Verlangen hast du ihm erfüllt, / Seiner Lippen Begehren ihm nicht versagt. (Sela)
4 Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.
Ja, reichsten Segen hast du ihm geschenkt, / Ihm aufs Haupt gesetzt eine Krone von Gold.
5 Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej.
Um Leben bat er — du gabst es ihm, / Langes Leben für immer und ewig.
6 Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.
Durch deine Hilfe ist groß sein Ruhm, / Glanz und Hoheit legst du auf ihn.
7 A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.
Ja, du machst ihn zum Segen auf ewig, / Erfüllest ihn mit Freude vor dir.
8 Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.
(Eine Einzelstimme: ) / Denn der König vertrauet auf Jahwe, / Durch des Höchsten Gnade wanket er nicht.
9 Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.
Deine Hand wird treffen all deine Feinde, / Deine Rechte erreichen, die dich hassen.
10 Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,
Du machst sie gleich einem Feuerofen, wenn du erscheinst. / Jahwe verderbt sie in seinem Zorn, / Und Feuer wird sie verzehren.
11 Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli.
Ihre Kinder wirst du von der Erde vertilgen, / Ihr Geschlecht von den Menschen ausrotten.
12 Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich.
Sinnen sie Böses wider dich, / Erdenken sie Tücke — es ist umsonst!
13 Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou.
Denn du schlägst sie in die Flucht, / Deine Pfeile richtest du gegen sie. (Schlußruf des ganzen Sängerchors: ) / Erheb dich, Jahwe, in deiner Macht! / Dann preisen wir singend deine Kraft.
