Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Zakaj hrumé narodi in ljudstva si izmišljajo prazno?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Zemlje kralji vstajajo in prvaki se posvetujejo skupaj zoper Gospoda in zoper maziljenca njegovega:

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

Raztrgajmo njih vezí in sè sebe vrzimo njih debele vrvi!

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Sedeči v nebesih se smeje; zasmehuje jih Gospod.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Tedaj jih ogovorí v jezi svoji, in v srdu svojem jih prestraši:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

Saj sem jaz pomazilil kralja svojega ter postavil čez Sijon, gôro svetosti svoje.

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Oznanim naj sklep: Gospod mi je rekel: Sin si moj, jaz sem te danes rodil.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Prosi me, in narode ti dam v posest in kraje zemlje v pravico posesti tvoje.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Zdrobiš jih s šibo železno; kakor prsteno posodo jih razsuješ.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Zdaj torej, kralji, poslušajte; poduk sprejmite, o zemlje sodniki!

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

V svetem strahu služite Gospodu, in radujte se v trepetu!

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Poljubite Sina, da se ne razsrdi in ne poginete na potu, ako se le kolikaj razvname jeza njegova; blagor vsem, kateri pribegajo do njega.