Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Kvi ståkar heidningarne, og kvi stilar folki på fåfengt verk?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Kongarne på jordi reiser seg, og herremennerne legg råd saman imot Herren og den han hev salva:

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

«Lat oss slita sund deira band og kasta deira tog av oss!»

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Han som tronar i himmelen, lær: Herren spottar deim.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

So talar han til deim i sin vreide, og i sin harm skræmer han deim:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

«Og eg hev då sett inn min konge på Sion, mitt heilage fjell.»

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Eg vil fortelja um ei rådgjerd: Herren sagde til meg: «Du er min son, eg hev født deg i dag.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Krev av meg, so vil eg gjeva deg heidningarne til arv og endarne av jordi til eiga.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Du skal knasa deim med jarnstav; som kruskjerald skal du smuldra deim.»

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Og no, de kongar, far visleg fram! Lat dykk segja, de domarar på jordi!

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Ten Herren med age, og fagna dykk med otte!

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Kyss sonen, so han ikkje skal verta vreid, og de skal ganga til grunnar på vegen! For hans vreide kunde lett kveikjast. Sæle er alle dei som set si lit til honom!