Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Hvorfor larmer hedningene og grunder folkene på det som fåfengt er?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Jordens konger reiser sig, og fyrstene rådslår sammen mot Herren og mot hans salvede:

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

La oss sprenge deres bånd og kaste deres rep av oss!

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Han som troner i himmelen, ler, Herren spotter dem.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Så taler han til dem i sin vrede, og i sin harme forferder han dem:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

Og jeg har dog innsatt min konge på Sion, mitt hellige berg!

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Jeg vil kunngjøre hvad fastsatt er: Herren sa til mig: Du er min sønn, jeg har født dig idag.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Begjær av mig! Så vil jeg gi dig hedningene til arv og jordens ender til eie.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Du skal knuse dem med jernstav; som en pottemakers kar skal du sønderslå dem.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Og nu, I konger, gå viselig frem! La eder advare, I dommere på jorden!

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Tjen Herren med frykt og juble med beven!

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Kyss Sønnen, forat han ikke skal bli vred, og I gå til grunne på veien! For snart kunde hans vrede optendes. Salige er alle de som tar sin tilflukt til ham.