Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Ino ty fidabasida’ o kilakila ondatio, naho ty fikililia’ ondatio raha tsy vente’e.

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Mijohañe o mpanjaka’ ty tane toio, naho mitrao-kinia o mpifeheo hiatreatre am’ Iehovà naho i Noriza’ey, manao ty hoe:

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

Antao handrafadrafatse o talirandra’ iareoo, le hahimpan-tika o rohi’ iareoo.

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Miankahake i mpiambesatse an-dindiñey; mitsikìke iareo t’i Talè.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Fa ho trevohe’e an-keloke, vaho hampinevenevere’e am-pifombo’e:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

Toe izaho ty nañoriñe ty Mpanjakako e Tsiône ao amy vohiko miavakey.

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Sokireko ho lily: hoe t’Iehovà amako: Anako irehe, anindroany ty nampiareñako azo.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Mihalalia amako le hampandovaeko Azo o fifeheañeo, naho ho fanaña’o o olon-taneo.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Ho pozahe’o am-bodam-by; Hampijeñajeñahe’e hoe siniharam-panao valàñe-tane.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Aa le mahihira ry mpanjakao; Mimetea oke ry mpizaka’ ty tane toio.

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Toroño am-pañeveñañe t’Iehovà, vaho mirebeha am-pineveneverañe;

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Ondroho i Anakey tsy mone hiviñera’e, vaho hihomak’ an-dalañe ey nahareo; fa mete hisolebatse aniany ty fifombo’e. Hene haha ze mitsolok’ ama’e.