Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Quare fremuerunt gentes, et populi meditati sunt inania? Astiterunt reges terræ, et principes convenerunt in unum adversus Dominum, et adversus christum ejus.

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Dirumpamus vincula eorum, et projiciamus a nobis jugum ipsorum.

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

Qui habitat in cælis irridebit eos, et Dominus subsannabit eos.

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Tunc loquetur ad eos in ira sua, et in furore suo conturbabit eos.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Ego autem constitutus sum rex ab eo super Sion, montem sanctum ejus, prædicans præceptum ejus.

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

Dominus dixit ad me: Filius meus es tu; ego hodie genui te.

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Postula a me, et dabo tibi gentes hæreditatem tuam, et possessionem tuam terminos terræ.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Reges eos in virga ferrea, et tamquam vas figuli confringes eos.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Et nunc, reges, intelligite; erudimini, qui judicatis terram.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Servite Domino in timore, et exsultate ei cum tremore.

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Apprehendite disciplinam, nequando irascatur Dominus, et pereatis de via justa.

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Cum exarserit in brevi ira ejus, beati omnes qui confidunt in eo.