Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Perché le genti congiurano perché invano cospirano i popoli?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Insorgono i re della terra e i principi congiurano insieme contro il Signore e contro il suo Messia:

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

«Spezziamo le loro catene, gettiamo via i loro legami».

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Se ne ride chi abita i cieli, li schernisce dall'alto il Signore.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Egli parla loro con ira, li spaventa nel suo sdegno:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

«Io l'ho costituito mio sovrano sul Sion mio santo monte».

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Annunzierò il decreto del Signore. Egli mi ha detto: «Tu sei mio figlio, io oggi ti ho generato.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Chiedi a me, ti darò in possesso le genti e in dominio i confini della terra.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Le spezzerai con scettro di ferro, come vasi di argilla le frantumerai».

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

E ora, sovrani, siate saggi istruitevi, giudici della terra;

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

servite Dio con timore e con tremore esultate;

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

che non si sdegni e voi perdiate la via. Improvvisa divampa la sua ira. Beato chi in lui si rifugia.