Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Warum stürmen die Völkerschaften und sinnen Leeres die Völker?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Die Könige der Erde stehen auf, und die Beherrscher ratschlagen miteinander wider Jehovah und wider Seinen Gesalbten:

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

Laßt uns abreißen ihre Bande und von uns werfen ihre Seile!

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Der in den Himmeln wohnt, lacht; der Herr verlacht sie.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Dann redet Er mit ihnen in Seinem Zorn, und macht sie bestürzt in Seinem Entbrennen.

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

Ich aber habe Meinen König gesalbt auf Zijon, dem Berge Meiner Heiligkeit,

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Erzählen will Ich von der Satzung: Jehovah sprach zu Mir, Mein Sohn bist Du, Ich habe heute Dich gezeugt.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Bitte von Mir, so will zum Erbe Ich dir die Völkerschaften, zum Eigentum der Erde Enden geben.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Du sollst sie zerbrechen mit eisernem Zepter, wie des Töpfers Gefäße sie zerschmei-ßen.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Und nun, werdet klug, ihr Könige, laßt euch züchtigen, ihr Richter der Erde.

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Dient Jehovah mit Furcht, und frohlockt Ihm mit Beben.

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Küsset den Sohn, daß Er nicht zürne und ihr umkommet auf dem Weg! denn über ein Kleines so entbrennt Sein Zorn. Selig sind alle, die auf Ihn sich verlassen.