Žalmy 2
1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?
Warum toben die Heiden und reden die Völker vergeblich?
2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
Die Könige der Erde stehen zusammen, und die Fürsten verabreden sich wider den HERRN und wider seinen Gesalbten:
3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
«Wir wollen ihre Bande zerreißen und ihre Fesseln von uns werfen!»
4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.
Der im Himmel thront, lacht, der HERR spottet ihrer.
5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:
Dann wird er zu ihnen reden in seinem Zorn und sie schrecken mit seinem Grimm:
6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
«Ich habe meinen König eingesetzt auf Zion, meinem heiligen Berge!»
7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
Ich will erzählen vom Ratschluß des HERRN; er hat zu mir gesagt: «Du bist mein Sohn, heute habe ich dich gezeugt
8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.
Heische von mir, so will ich dir die Nationen zum Erbe geben und die Enden der Erde zu deinem Eigentum.
9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
Du sollst sie mit eisernem Zepter zerschmettern, wie Töpfergeschirr sie zerschmeißen!»
10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.
So nehmet nun Verstand an, ihr Könige, und lasset euch warnen, ihr Richter der Erde!
11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
Dienet dem HERRN mit Furcht und frohlocket mit Zittern.
12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
Küsset den Sohn, daß er nicht zürne und ihr nicht umkommet auf dem Wege; denn wie leicht kann sein Zorn entbrennen! Wohl allen, die sich bergen bei ihm!
