Žalmy 2
1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?
Warum toben die Völker, und sinnen die Nationen Vergebliches?
2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
Die Könige der Erde treten auf, und die Fürsten ratschlagen miteinanderwider Jahwe und seinen Gesalbten.
3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
“Laßt uns ihre Fesseln zerreißen und ihre Stricke von uns werfen!”
4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.
Der im Himmel thronet, lacht; der Herr spottet ihrer.
5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:
Dann redet er zu ihnen in seinem Zorn und in seinem Grimme schreckt er sie.
6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
“Habe doch ich meinen König eingesetzt auf dem Zion, meinem Heiligen Berge!”
7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
Laßt mich Kunde geben von einem Beschluß: Jahwe sprach zu mir: Du bist mein Sohn; ich habe dich heute gezeugt!
8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.
Heische von mir, so will ich dir die Völker zum Erbe geben und die Enden der Erde zum Eigentum!
9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
Mit eisernem Stabe magst du sie zerschmettern, wie Töpfergefäß sie zertrümmern.
10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.
Nun denn, ihr Könige, handelt klug! Laßt euch warnen, ihr Richter auf Erden!
11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
Dienet Jahwe voll Furcht und jubelt unter Zittern.
12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
Küsset den Sohn, damit er nicht zürne, und euer Weg euch ins Verderben führt. Denn leicht könnte sein Zorn entbrennen; wohl allen, die bei ihm Zuflucht suchen!
