Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Was toben denn die Heiden und schmieden eitle Pläne Nationen?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Der Erde Könige verbünden sich, und Fürsten pflegen Rat, dem Herrn und dem, den er gesalbt, zum Trotz:

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

"Auf! Laßt uns ihre Fesseln sprengen, ihr Joch abschütteln!"

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Der in dem Himmel thront, lacht ihrer; der Herr verspottet sie.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Doch schließlich redet er in seinem Zorn mit ihnen; mit seinem Grimme schreckt er sie.

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

"Ich selber habe meinen König eingesetzt zu Sion über meinen heiligen Berg." -

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Des Herrn Entschließung will ich künden; er sprach zu mir: "Du bist mein Sohn; ich habe heute dich gezeugt.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

So fordere von mir! Ich gebe Heidenvölker zum Besitze dir, der Erde Grenzen dir zum Eigentum.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Zerschelle sie mit einem Eisenstocke, zerschmettere sie gleich irdenem Gefäß."

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Nun, Könige! Bedenkt es wohl! Erdenrichter, laßt euch warnen!

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

In Ehrfurcht dient dem Herrn, und werft euch zitternd nieder!

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Und huldigt ohne Falsch, daß er nicht zürne und ihr auf irrem Weg verderbet! Ein kleines nur, und schon entbrannt sein Zorn. Heil allen, die bei ihm sich bergen!