Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Warum sind die Heiden so wild erregt? / Warum sinnen die Völker, was nichtig ist?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Der Erde Könige lehnen sich auf, / Und die Würdenträger beraten sich / Wider Jahwe und seinen Gesalbten:

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

"Auf, laßt uns sprengen ihre Bande / Und von uns werfen ihre Seile!"

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Der in den Himmeln thronet, lacht, / Adonái spottet ihrer.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Dann aber redet er sie an im Zorn / Und wird sie schrecken in seinem Grimm:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

"Ich habe meinen König eingesetzt / auf Zion, meinem heilgen Berg!"

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

"Ich will verkünden Jahwes Spruch: / Er hat mir gesagt: 'Mein Sohn bist du, / Ich habe dich heute gezeugt!

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Fordre von mir, so geb ich dir Völker zum Erbe / Und die Enden der Erde zum Eigentum.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Du sollst sie zerschmettern mit eisernem Stab, / Wie Töpfergeschirr sie zerschlagen!'"

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Nun denn, ihr Könige, seid verständig! / Lasset euch warnen, ihr Richter auf Erden!

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Dienet Jahwe mit Ehrfurcht / Und jubelt ihm zu mit Zittern!

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Küsset den Sohn, damit er nicht zürne / Und ihr umkommet auf euerm Weg! / Denn bald wird sein Zorn entbrennen. / Heil allen, die bei ihm Zuflucht suchen!