Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Miksi pakanat kiukuitsevat, ja kansat turhia ajattelevat?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Maan kuninkaat hankitsevat itseänsä, ja päämiehet keskenänsä neuvoa pitävät Herraa ja hänen voideltuansa vastaan.

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

Katkaiskaamme heidän siteensä, ja heittäkäämme meistä pois heidän köytensä.

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Mutta joka taivaissa asuu, nauraa heitä: Herra pilkkaa heitä.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Kerran hän puhuu heille vihoissansa, ja hirmuisuudessansa peljättää heitä.

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

Mutta minä asetin kuninkaani Zioniin, pyhälle vuorelleni.

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Minä tahdon saarnata senkaltaisesta säädystä, josta Herra minulle sanoi: Sinä olet minun poikani, tänäpänä minä sinun synnytin.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Ano minulta, niin minä annan pakanat perinnökses ja maailman ääret omakses.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Sinun pitää särkemän heitä rautaisella valtikalla, ja niinkuin savisen astian heitä murentaman.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Nyt te kuninkaat, siis ymmärtäkäät, ja te maan tuomarit, antakaat teitänne kurittaa.

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Palvelkaat Herraa pelvossa, ja iloitkaat vavistuksessa.

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Antakaat suuta pojalle, ettei hän vihastuisi, ja te hukkuisitte tiellä; sillä hänen vihansa syttyy pian. Mutta autuaat ovat kaikki ne, jotka häneen uskaltavat.