Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Waarom razen de volken, Bluffen de naties,

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Komen de koningen der aarde bijeen, Spannen de vorsten samen tegen Jahweh en zijn Gezalfde:

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

"Laat ons hun ketens verbreken, Ons van hun boeien ontslaan!"

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Die in de hemelen woont, lacht hen uit, Jahweh bespot ze;

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Dan dreigt Hij ze toornig, Doet ze rillen voor zijn gramschap:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

"Ik zelf stel Mij een koning aan, Op Sion, mijn heilige berg!"

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Nu wil Ik Jahweh’s beslissing verkonden; Hij heeft Mij gezegd: Gij zijt mijn Zoon; Ik heb U heden verwekt.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Vraag Mij: dan geef Ik U de volkeren tot erfdeel, En de grenzen der aarde tot uw bezit;

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Gij moogt ze vermorzelen met ijzeren knots, En stuk slaan als een aarden pot.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Koningen, bedenkt het dus wel; Weest gewaarschuwd, wereldregeerders!

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Dient Jahweh in vreze; Beeft, en kust Hem de voeten!

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Anders ontsteekt Hij in toorn, en loopt gij uw verderf tegemoet, Want licht kan zijn gramschap ontvlammen. Gelukkig, wie tot Hem zijn toevlucht neemt!