Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Hvorfor fnyse Hedningerne, og grunde Folkene paa Forfængelighed?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Jordens Konger rejse sig, og Fyrsterne raadslaa tilsammen imod Herren og imod hans salvede:

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

„Lader os sønderrive deres Baand og kaste deres Reb af os!‟

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Han, som bor i Himlene, ler; Herren spotter dem.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Da skal han tale til dem i sin Vrede og forfærde dem i sin Harme:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

„Jeg har dog indsat min Konge over Zion, mit hellige Bjerg.‟

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Jeg vil fortælle om et beskikket Raad; Herren sagde til mig: Du er min Søn; jeg fødte dig i Dag.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Begær af mig, saa vil jeg give dig Hedningerne til din Arv og Jordens Grænser til din Ejendom.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Du skal sønderslaa dem med et Jernspir, ligesom Pottemagerkar skal du sønderbryde dem.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Og nu, I Konger, handler klogelig! lader eder undervise, I Dommere paa Jorden!

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Tjener Herren med Frygt og fryder eder med Bæven!

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Kysser Sønnen, at han ikke bliver vred, og I skulle omkomme paa Vejen; thi om et lidet vil hans Vrede optændes; salige alle de, som forlade sig paa ham!