Žalmy 19

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.

In finem. Psalmus David. [Cæli enarrant gloriam Dei, et opera manuum ejus annuntiat firmamentum.

2 Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.

Dies diei eructat verbum, et nox nocti indicat scientiam.

3 Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.

Non sunt loquelæ, neque sermones, quorum non audiantur voces eorum.

4 Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.

In omnem terram exivit sonus eorum, et in fines orbis terræ verba eorum.

5 Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.

In sole posuit tabernaculum suum; et ipse tamquam sponsus procedens de thalamo suo. Exsultavit ut gigas ad currendam viam;

6 Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.

a summo cælo egressio ejus. Et occursus ejus usque ad summum ejus; nec est qui se abscondat a calore ejus.

7 Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.

Lex Domini immaculata, convertens animas; testimonium Domini fidele, sapientiam præstans parvulis.

8 Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.

Justitiæ Domini rectæ, lætificantes corda; præceptum Domini lucidum, illuminans oculos.

9 Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.

Timor Domini sanctus, permanens in sæculum sæculi; judicia Domini vera, justificata in semetipsa,

10 Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.

desiderabilia super aurum et lapidem pretiosum multum, et dulciora super mel et favum.

11 Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.

Etenim servus tuus custodit ea; in custodiendis illis retributio multa.

12 Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.

Delicta quis intelligit? ab occultis meis munda me;

13 I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.

et ab alienis parce servo tuo. Si mei non fuerint dominati, tunc immaculatus ero, et emundabor a delicto maximo.

14 Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.

Et erunt ut complaceant eloquia oris mei, et meditatio cordis mei in conspectu tuo semper. Domine, adjutor meus, et redemptor meus.]