Žalmy 19

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.

Til Sangmesteren. En Salme af David.

2 Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.

Himlen forkynder Guds Ære, Hvælvingen kundgør hans Hænders værk.

3 Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.

Dag bærer Bud til Dag, Nat lader Nat det vide.

4 Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.

Uden Ord og uden Tale, uden at Lyden høres,

5 Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.

naar Himlens Røst over Jorden vide, dens Tale til Jorderigs Ende. Paa Himlen rejste han Solen et Telt;

6 Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.

som en Brudgom gaar den ud af sit Kammer, er glad som en Helt ved at løbe sin Bane,

7 Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.

rinder op ved Himlens ene Rand, og dens Omløb naar til den anden. Intet er skjult for dens Glød.

8 Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.

HERRENS Lov er fuldkommen, kvæger Sjælen, HERRENS Vidnesbyrd holder, gør enfoldig viis,

9 Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.

HERRENS Forskrifter er rette, glæder Hjertet, HERRENS Bud er purt, giver Øjet Glans,

10 Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.

HERRENS Frygt er ren, varer evigt, HERRENS Lovbud er Sandhed, rette til Hobe,

11 Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.

kostelige fremfor Guld, ja fint Guld i Mængde, søde fremfor Honning og Kubens Saft.

12 Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.

Din Tjener tager og Vare paa dem; at holde dem lønner sig rigt.

13 I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.

Hvo mærker selv, at han fejler? Tilgiv mig lønlige Brøst!

14 Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.

Værn ogsaa din Tjener mod frække, ej raade de over mig! Saa bliver jeg uden Lyde og fri for svare Synder. Lad min Munds Ord være dig til Behag, lad mit Hjertes Tanker naa frem for dit Aasyn, HERRE, min Klippe og min Genløser!