Žalmy 18
1 Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
Til songmeisteren; av Herrens tenar David, som førde fram for Herren ordi i denne songen den dag då Herren hadde frelst honom frå alle hans fiendar og frå Saul. Og han sagde: Herre, eg hev deg hjarteleg kjær, min styrke!
2 Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
Herren er min berggrunn og mi festning og min frelsar; min Gud er mitt berg som eg flyr til, min skjold og mitt frelsehorn, mi borg.
3 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
Eg kallar på Herren som er høglova, og vert frelst frå mine fiendar.
4 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
Daudsens reip var spente um meg, og bekkjer av vondskap skræmde meg.
Helheims reip var snørde um meg, daudsens snaror fanga meg. (Sheol h7585)
6 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
I mi trengsla kalla eg på Herren, og eg ropa til min Gud; han høyrde frå sitt tempel mi røyst, og mitt rop kom for hans andlit, til hans øyro.
7 Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
Og jordi skok og riste seg, og grunnvollarne i fjelli skalv, og dei skok seg, for han var vreid.
8 Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
Røyk steig upp or hans nase, og eld frå hans munn åt um seg; gloande kol loga frå honom.
9 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
Og han lægde himmelen og steig ned, og det var kolmyrker under hans føter.
10 A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
Og han for fram på kerub, og flaug og sveiv på vengjerne åt vinden.
11 Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
Og han gjorde myrker til sitt åklæde rundt ikring seg, til sitt tjeld myrke vatn, tjukke skyer.
12 Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
Frå glansen for hans andlit for hans skyer fram, hagl og gloande kol.
13 I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
Og Herren tora i himmelen, den Høgste let si røyst ljoda: hagl og gloande kol.
14 Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
Og han sende ut sine piler og spreidde deim ikring, og eldingar i mengd og fortulla deim.
15 I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
Då kom djupålarne i vatnom til synes, og grunnvollarne i jordi vart berrsynte ved ditt trugsmål, Herre, ved andepusten frå din nase.
16 Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
Han rette ut handi frå det høge, han greip meg; han drog meg upp or store vatn.
17 Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
Han frelste meg frå min megtige fiende og frå mine hatarar, for dei var meg for sterke.
18 Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
Dei for imot meg på min motgangs dag; men Herren vart min studnad.
19 Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
Han førde meg ut i vidt rom; han frelste meg, for han hadde hugnad i meg.
20 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
Herren gjorde med meg etter mi rettferd, han lønte meg etter reinleiken i mine hender.
21 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
For eg tok vare på Herrens vegar og fall ikkje i vondskap frå min Gud.
22 Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
For alle hans lover hadde eg for auga, hans bodord støytte eg ikkje frå meg.
23 Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
Og eg var ulastande for honom og tok meg i vare for mi synd.
24 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
Og Herren lønte meg etter mi rettferd, etter reinleiken i mine hender for hans augo.
25 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
Mot den godlyndte syner du deg godlyndt, mot ulastande mann syner du deg ulastande,
26 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
mot den reine syner du deg rein, mot den rangsnudde gjer du deg rang.
27 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
For du frelser arme folk og tvingar høge augo ned.
28 Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
For du let mi lampa lysa klårt, Herren, min Gud, gjer mitt myrker bjart.
29 Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
For ved deg renner eg mot herflokkar, og ved min Gud spring eg yver murar.
30 Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
Gud, ulastande er hans veg; Herrens ord er skirt, han er ein skjold for alle deim som flyr til honom.
31 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
For kven er Gud forutan Herren, og kven er eit berg utan vår Gud?
32 Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
Den Gud som gyrder meg med kraft og gjer min veg ulastande,
33 Èiní nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
som gjev meg føter liksom hindarne og set meg upp på mine høgder,
34 Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
som lærer upp mine hender til strid, so mine armar spenner koparbogen.
35 Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
Og du gav meg di frelsa til skjold, di høgre hand studde meg, og di småminking gjorde meg stor.
36 Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
Du gjorde vidt rom åt mine stig under meg, og mine oklo vagga ikkje.
37 Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
Eg forfylgde mine fiendar og nådde deim og vende ikkje um fyrr eg hev gjort av med deim.
38 Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
Eg slo deim i knas, so dei vann ikkje reisa seg; dei fell under føter.
39 Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
Og du gyrde meg med kraft til striden; du bøygde under meg deim som stod upp imot meg.
40 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
Du let mine fiendar snu ryggen til meg, og mine hatarar, deim rudde eg ut.
41 Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
Dei ropa - men der var ingen frelsar - til Herren, men han svarar deim ikkje.
42 I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
Og eg smuldrar deim som dust for vinden; som søyla på gator slo eg deim ut.
43 Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
Du frelste meg frå folke-ufred; du sette meg til hovud for heidningar; folk som eg ikkje kjende, tente meg.
44 Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
Ved gjetordet um meg lydde dei meg; framande folk smeikte for meg.
45 Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
Framande folk visna av og gjekk skjelvande ut or sine borger.
46 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
Herren liver, og lova er han, mitt berg, og upphøgd er den Gud som meg frelser,
47 Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
den Gud som gjev meg hemn og legg folkeslag under meg,
48 Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
som frelser meg frå mine fiendar; ja - du lyfter meg høgt yver deim som stend imot meg, frå valdsmannen bergar du meg.
49 A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,
Difor vil eg prisa deg millom heidningarne, Herre, og lovsyngja ditt namn.
50 Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
Han gjer frelsa stor for sin konge, og gjer miskunn mot den som er salva av honom, mot David og hans ætt til æveleg tid.
