Žalmy 18
1 Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
Edelläveisaajalle, Davidin Herran palvelian Psalmi, joka Herralle nämät veisun sanat puhui sinä päivänä, jona Herra hänen vapahti kaikkein vihollistensa käsistä ja Saulin käsistä. Ja hän sanoi: minä rakastan sydämestäni sinua, Herra, minun voimani.
2 Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
Herra, minun kallioni, minun linnani ja minun vapahtajani; minun Jumalani on minun vahani, johon minä turvaan: minun kilpeni, ja minun autuuteni sarvi, ja minun varjelukseni.
3 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
Minä kiitän ja avukseni huudan Herraa, niin minä vapahdetaan vihollisistani.
4 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
Sillä kuoleman siteet olivat käärineet minun ympäri, ja Belialin ojat peljättivät minun.
Helvetin siteet kietoivat minun: kuoleman paulat ennättivät minun. (Sheol h7585)
6 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
Ahdistuksessani minä avukseni huudan Herraa, ja minun Jumalani tykö minä huudan: niin hän kuulee ääneni templistänsä, ja minun huutoni hänen edessänsä tulee hänen korviinsa.
7 Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
Maa liikkui ja vapisi, ja vuorten perustukset liikkuivat: he värisivät, koska hän vihastui.
8 Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
Savu suitsi hänen sieraimistansa ja kuluttava tuli hänen suustansa, niin että hiilet siitä syttyivät.
9 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
Hän notkisti taivaat ja astui alas, ja synkiä pimeys oli hänen jalkainsa alla.
10 A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
Hän astui Kerubimin päälle ja lensi, ja hän lensi tuulen sulkain päällä.
11 Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
Hän pani pimeyden majansa ympärille, ja mustat paksut pilvet, jossa hän lymyssä oli.
12 Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
Kirkkaudesta hänen edessänsä hajosivat pilvet rakeilla ja leimauksilla.
13 I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
Ja Herra jylisti taivaissa, Ylimmäinen antoi pauhinansa, rakeilla ja leimauksilla.
14 Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
Hän ampui nuolensa ja hajoitti heitä: hän iski kovat leimaukset, ja peljätti heitä,
15 I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
Ja niin ilmestyivät vetten kuljut, ja maan perustukset ilmaantuivat, Herra, sinun kovasta nuhtelemisestas ja sinun sieraimies hengen puhalluksesta.
16 Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
Hän lähetti korkeudesta ja otti minun, ja veti minun ulos suurista vesistä.
17 Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
Hän vapahti minun voimallisista vihollisistani, jotka minua väkevämmät olivat.
18 Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
Ne ennättivät minun tuskapäivänäni; mutta Herra tuli minun turvakseni.
19 Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
Ja hän vei minun lakialle: hän tempasi minun ulos; sillä hän mielistyi minuun.
20 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
Herra maksoi minulle minun vanhurskauteni jälkeen: hän antoi minulle kätteni puhtauden jälkeen.
21 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
Sillä minä pidän Herran tiet, ja en ole Jumalaani vastaan.
22 Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
Sillä kaikki hänen oikeutensa ovat silmäini edessä, ja hänen käskyjänsä en minä tyköäni hylkää.
23 Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
Vaan olen vakaa hänen edessänsä ja vältän vääryyttä.
24 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
Sentähden Herra kostaa minulle vanhurskauteni perästä, kätteni puhtauden jälkeen, silmäinsä edessä.
25 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
Pyhäin kanssa sinä pyhä olet, ja toimellisten kanssa toimellinen.
26 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
Puhdasten kanssa sinä puhdas olet, ja nurjain kanssa sinä nurja olet.
27 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
Sillä sinä vapahdat ahdistetun kansan, ja korkiat silmät sinä alennat.
28 Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
Sillä minun kynttiläni sinä valaiset; Herra minun Jumalani valaisee minun pimeyteni.
29 Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
Sillä sinun kauttas minä sotaväen murran, ja minun Jumalassani karkaan muurin ylitse.
30 Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
Jumalan tie on täydellinen. Herran puheet tulella koetellut: hän on kaikkein kilpi, jotka häneen uskaltavat.
31 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
Sillä kuka on Jumala, paitsi Herraa? ja kuka on kallio, paitsi Jumalaamme?
32 Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
Jumala vyöttää minun voimalla, ja panee minun tieni viattomaksi.
33 Èiní nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
Hän tekee jalkani niinkuin peurain jalat, ja asettaa minun korkeudelle.
34 Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
Hän opettaa käteni sotimaan, ja käsivarteni vaskijoutsea vetämään.
35 Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
Ja sinä annoit minulle autuutes kilven, ja sinun oikia kätes vahvistaa minun: ja koskas minun alennat, niin sinä teet minun suureksi.
36 Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
Sinä levitit minun askeleeni minun allani, ettei minun kantapääni livistyneet.
37 Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
Minä ajan vihollisiani takaa ja käsitän heitä, ja en palaja, ennenkuin minä heidät hukutan.
38 Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
Minä runtelen heitä, ettei he taida nousta: heidän täytyy kaatua jalkaini alla.
39 Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
Sinä valmistat minun voimalla sotaan: sinä taivutat minun alleni ne, jotka nousevat minua vastaan.
40 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
Sinä annat minulle viholliseni kaulan, ja minä kadotan vainoojani.
41 Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
He huutavat, vaan ei ole auttajaa: Herran tykö, mutta ei hän vastaa heitä.
42 I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
Minä survon heitä niinkuin maan tomun tuulen edessä, ja heitän pois niinkuin loan kaduilta.
43 Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
Sinä pelastat minua riitaisesta kansasta: sinä asetat minun pakanain pääksi; se kansa, jota en minä tuntenut, palvelee minua.
44 Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
Se kuultelee minua kuuliaisilla korvilla: muukalaiset lapset kieltävät minun.
45 Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
Muukalaiset lapset vaipuvat ja vapisevat siteissänsä.
46 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
Herra elää, ja kiitetty olkoon minun kallioni, ja minun autuuteni Jumala olkoon ylistetty!
47 Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
Jumala, joka minulle koston antaa, ja vaatii kansat minun alleni;
48 Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
Joka minua auttaa vihollisistani: sinä korotat myös minun niistä, jotka karkaavat minua vastaan: sinä pelastat minua väkivaltaisesta miehestä.
49 A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,
Sentähden minä kiitän sinua, Herra, pakanain seassa, ja veisaan nimelles kiitoksen,
50 Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
Joka suuren autuuden kuninkaallensa osoittaa, ja tekee hyvästi voidellullensa, Davidille, ja hänen siemenellensä ijankaikkisesti.
