< Žalmy 18 >
1 Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
Til Sangmesteren; af David, Herrens Tjener, som talte Ordene af denne Sang for Herren paa den Dag, Herren havde friet ham fra alle hans Fjenders Haand og fra Sauls Haand.
2 Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
Og han sagde: Herre! jeg har dig hjertelig kær, min Styrke!
3 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
Herren er min Klippe, min Befæstning og min Frelser; min Gud er min Klippe, paa hvem jeg forlader mig, mit Skjold og mit Frelsens Horn, min faste Borg.
4 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
Jeg vil paakalde Herren, som bør loves, saa bliver jeg frelst fra mine Fjender.
5 Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. (Sheol )
Dødens Reb omspændte mig, og Belials Bække forfærdede mig. (Sheol )
6 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
Helvedes Reb omgave mig; Dødens Snarer kom over mig. ()
7 Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
Da jeg var i Angest, raabte jeg til Herren, ja, jeg raabte til min Gud; han hørte min Røst fra sit Tempel, og mit Raab til ham kom for hans Øren.
8 Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
Og Jorden bævede og rystede, og Bjergenes Grundvolde skælvede; og de bævede, thi han var vred.
9 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
Der opgik Røg af hans Næse, og Ild af hans Mund fortærede; Gløder gnistrede ud af den.
10 A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
Og han bøjede Himmelen og for ned, og der var Mørkhed under hans Fødder.
11 Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
Og han for paa Keruben og drog frem, og han fløj paa Vejrets Vinger.
12 Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
Han satte Mørkhed til sit Skjul, til sit Paulun trindt omkring sig, mørke Vande og tykke Skyer.
13 I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
Fra Glansen foran ham fore hans Skyer frem, Hagel og Gløder.
14 Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
Og Herren tordnede i Himmelen, og den Højeste udgav sin Røst; der var Hagel og Gløder.
15 I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
Og han udskød sine Pile og adspredte dem, og han lod det lyne stærkt og forfærdede dem.
16 Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
Da saas Vandenes Leje, og Jordens Grundvolde blottedes ved din Trusel, Herre! ved din Næses Aandes Vejr.
17 Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
Han udrakte sin Haand fra det høje, han hentede mig, han drog mig op af de store Vande.
18 Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
Han friede mig fra min stærke Fjende og fra mine Avindsmænd; thi de vare mig for stærke.
19 Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
De overfaldt mig i min Modgangs Tid; men Herren var min Understøttelse.
20 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
Og han førte mig ud i det frie; han frelste mig, thi han havde Lyst til mig.
21 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
Herren vederlagde mig efter min Retfærdighed; han betalte mig efter mine Hænders Renhed.
22 Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
Thi jeg har bevaret Herrens Veje, og jeg er ikke funden skyldig for min Gud.
23 Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
Thi alle hans Domme ere for mig, og fra hans Skikke viger jeg ikke.
24 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
Men jeg var oprigtig for ham og vogtede mig for min Synd.
25 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
Og Herren betalte mig efter min Retfærdighed, efter mine Hænders Renhed for hans Øjne.
26 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
Imod den fromme beviser du dig from; imod den oprigtige Mand viser du dig oprigtig;
27 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
imod den rene viser du dig ren, og imod den forvendte viser du dig forvendt.
28 Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
Thi du frelser det elendige Folk, og du fornedrer de høje Øjne.
29 Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
Thi du bringer min Lampe til at lyse; Herren min Gud opklarer mit Mørke.
30 Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
Thi ved dig stormer jeg imod en Trop, og ved min Gud springer jeg over en Mur.
31 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
Guds Vej er fuldkommen; Herrens Tale er lutret, han er alle dem et Skjold, som tro paa ham.
32 Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
Thi hvo er en Gud uden Herren? og hvo er en Klippe uden vor Gud?
33 Èiní nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
Den Gud, som omgjorder mig med Kraft og gør min Vej fuldkommen,
34 Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
han gør mine Fødder som Hindernes og lader mig staa fast paa mine Høje.
35 Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
Han vænner mine Hænder til Striden, og mine Arme spænde Kobberbuen.
36 Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
Og du giver mig din Frelses Skjold, og din højre Haand understøtter mig, og din Nedladelse gør mig stor.
37 Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
Du gør Rummet vidt under mig for mine Skridt, og mine Ankler vakle ikke.
38 Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
Jeg forfølger mine Fjender og naar dem og vender ikke tilbage, før jeg har udryddet dem.
39 Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
Jeg knuser dem, at de ikke kunne staa op; de faldt under mine Fødder.
40 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
Og du har omgjordet mig med Kraft til Striden; du bøjede mine Modstandere under mig.
41 Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
Og du har drevet mig mine Fjender paa Flugt; mine Hadere udryddede jeg.
42 I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
De raabte, men der var ingen Frelser; til Herren, men han svarede dem ikke.
43 Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
Og jeg støder dem smaa som Støv for Vejret, som Dynd paa Gader fejer jeg dem bort.
44 Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
Du udfriede mig fra Folkenes Kiv, du satte mig til Hedningernes Hoved, et Folk, som jeg ikke kendte, de tjene mig.
45 Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
Da deres Øren hørte om mig, adløde de mig, den fremmedes Børn smigrede for mig.
46 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
Den fremmedes Børn henvisne; de komme skælvende frem af deres Borge.
47 Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
Herren lever, højlovet er min Klippe og højt ophøjet min Frelses Gud,
48 Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
den Gud, som giver mig Hævn, og tvinger Folkene under mig.
49 A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,
Du er den, som udfrier mig fra mine Fjender, du sætter mig i Sikkerhed for mine Modstandere, du redder mig fra Voldsmanden.
50 Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
Derfor vil jeg bekende dig, Herre! iblandt Hedningerne og lovsynge dit Navn. Stor Frelse beviser han sin Konge og gør Miskundhed imod sin Salvede, imod, David og imod hans Sæd evindelig.