Žalmy 17
1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
Ko e Lotu ʻa Tevita. ʻE Sihova, ke ke fanongo ki he meʻa totonu, tokanga ki heʻeku tangi fakafanongo ki heʻeku lotu, ʻaia ʻoku ʻikai mei he loungutu kākā.
2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
Ke haʻu mei ho ʻao ʻa hoku fakamaau; ke ʻafioʻi ʻe ho fofonga ʻaia ʻoku totonu.
3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
Naʻa ke ʻahiʻahiʻi hoku loto; naʻa ke ʻaʻahi kiate au ʻi he poʻuli; kuo ke ʻahiʻahiʻi au, ka ʻe ʻikai te ke ʻilo ha meʻa; kuopau pe hoku loto ʻe ʻikai hala hoku ngutu.
4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
Pea ko e meʻa ʻi he ngaahi ngāue ʻae tangata, ʻi he folofola ʻo ho loungutu kuo u taʻofi ʻaki au mei he ngaahi ʻaluʻanga ʻoe fakaʻauha.
5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
Ke ke tokoni ʻeku ʻalu atu ʻi ho ngaahi hala, ke ʻoua naʻa hekea hoku vaʻe.
6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
ʻE ʻOtua naʻaku ui kiate koe, he te ke ongoʻi au: ke ke fakatokangaʻi ho telinga kiate au, pea fanongo ki heʻeku lea.
7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
Fakahā hoʻo ʻaloʻofa fakamanavahē, ʻa koe ʻoku ke fakamoʻui ʻaki ho nima toʻomataʻu ʻakinautolu ʻoku falala kiate koe meiate kinautolu ʻoku tuʻu hake kiate kinautolu.
8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
Ke ke tauhi au ʻo hangē ko e tamaʻimata, fakafufū au ʻi he malu ʻo ho kapakau,
9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
Mei he kau angakovi ʻaia ʻoku nau taʻomia au, mei hoku ngaahi fili fakapō, ʻoku nau kāpui au.
10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
Kuo ʻāʻi ʻakinautolu ʻaki honau fuʻu sino: ʻoku nau lea fakafielahi ʻaki honau ngutu.
11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
Ko eni kuo nau kāpui ʻakimautolu ʻi homau ngaahi ʻaluʻanga: kuo nau fakamamaʻu honau mata ʻo sio hifo ki he kelekele;
12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
ʻO hangē ko e laione ʻoku holi ki he kai, pea hangē ko e laione mui ʻoku toitoi ʻi he ngaahi potu lilo.
13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
Tuʻu hake, ʻE Sihova, ʻo taʻofi ia, lī ia ki lalo: fakahaofi hoku laumālie mei he tangata angakovi, ʻaia ko hoʻo heletā:
14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
ʻE Sihova, mei he kau tangata ʻoku ʻi ho nima, mei he kau tangata ʻo māmani, ʻoku nau maʻu honau ʻinasi ʻi he moʻui ni, ʻakinautolu ʻoku ke fakapito honau kete ʻaki hoʻo koloa fufū: ʻoku nau fonu ʻi he ngaahi fānau, pea ʻoku nau tuku hono toe ʻo ʻenau koloa ki heʻenau kau valevale.
15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
Ka ko au, te u mamata ki ho fofonga ʻi he māʻoniʻoni: te u fiemālie au, ʻo kau ka ʻā hake, ʻi ho tatau.
