Žalmy 17

1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

En bön Davids. Herre, hör rätthetena; gif akt uppå mitt rop, förnim mina bön, den icke utaf en falsk mun går.

2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

Tala du i mine sak, och se du uppå hvad rätt är.

3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

Du pröfvar mitt hjerta, och besöker det om nattena, och ransakar mig, och finner intet; jag hafver satt mig före, att min mun icke öfverträda skall.

4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

Jag förvarar mig i dina läppars orde, för menniskors gerningar, på mördarens väg.

5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

Behåll min gång på dinom stigom, att min steg icke slinta.

6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

Jag ropar till dig, att du Gud ville höra, mig; böj din öron till mig, hör mitt tal.

7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

Bevisa, dina underliga godhet, du, deras Frälsare, som trösta uppå dig, emot dem som sig emot dina högra hand sätta.

8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

Bevara mig såsom en ögnasten; beskärma mig under dina vingars skugga;

9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

För de ogudaktiga, som mig förhärja; för mina ovänner, som efter mina själ stå allt omkring.

10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

Deras fete hålla tillsamman; de tala med sin mun stor ord.

11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

Hvar vi gå, så äro de kringom oss; sina ögon ställa de derefter, att de måga slå oss till jordena;

12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

Såsom ett lejon, som rof begärar; såsom ett ungt lejon, som i kulone sitter.

13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

Herre, statt upp, öfverfall honom, och nederslå honom; undsätt mina själ ifrå de ogudaktiga, med ditt svärd;

14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

Ifrå dine hands menniskom, Herre, ifrå denne verldenes menniskom, hvilka sin del hafva medan de lefva; dem du buken fyller med dina håfvor; de der barn nog hafva, och låta sina återlefvor sinom barnom.

15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.

Men jag vill skåda ditt ansigte i rättfärdighet; jag vill mätt varda, när jag uppvakar efter ditt beläte.