Žalmy 17
1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
Usliši iskrenega, oh Gospod, bodi pozoren na moj klic, pazljivo prisluhni moji molitvi, ki ne prihaja iz hlinjenih ustnic.
2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
Naj moja razsodba pride iz tvoje prisotnosti, naj tvoje oči gledajo stvari, ki so pravične.
3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
Preizkusil si moje srce, obiskal si me ponoči, preizkusil si me, pa ničesar nisi našel; odločen sem, da moja usta ne bodo grešila.
4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
Kar se tiče človeških del, sem se po besedi tvojih ustnic varoval pred stezami uničevalca.
5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
Podpiraj mojo smer življenja po tvojih stezah, da moje stopinje ne zdrsnejo.
6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
Klical sem k tebi, kajti uslišal me boš, oh Bog. Nagni k meni svoje uho in usliši moj govor.
7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
Pokaži svojo čudovito ljubečo skrbnost, oh ti, ki s svojo desnico rešuješ tiste, ki svoje trdno upanje polagajo vate pred tistimi, ki se vzdigujejo proti njim.
8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
Varuj me kakor zenico očesa, skrij me pod senco svojih peruti,
9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
pred zlobnimi, ki me zatirajo, pred mojimi smrtnimi sovražniki, ki me obdajajo naokrog.
10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
Zajeti so v svojo lastno maščobo. S svojimi usti govorijo ponosno.
11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
Sedaj so nas obdali na naših korakih. Svoje oči so naravnali in pripognili k zemlji,
12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
kakor lev, ki je pohlepen po svojem plenu in kakor bi bil mlad lev, ki preži na skrivnih krajih.
13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
Vzdigni se, oh Gospod, razočaraj ga, vrzi ga dol. Osvobodi mojo dušo pred zlobnim, kar je tvoj meč,
14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
pred ljudmi, ki so tvoja roka, oh Gospod, pred ljudmi sveta, ki imajo svoj delež v tem življenju in katerih trebuh napolnjuješ s svojim skritim zakladom. Polni so otrok in preostanek svojega imetja zapustijo svojim otročičem.
15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
Kar se mene tiče, bom v pravičnosti gledal tvoj obraz. Ko se zbudim, bom nasičen s tvojo podobnostjo.
