Žalmy 17
1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
oratio David exaudi Domine iustitiam meam intende deprecationem meam auribus percipe orationem meam non in labiis dolosis
2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
de vultu tuo iudicium meum prodeat oculi tui videant aequitates
3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
probasti cor meum visitasti nocte igne me examinasti et non est inventa in me iniquitas
4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
ut non loquatur os meum opera hominum propter verba labiorum tuorum ego custodivi vias duras
5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
perfice gressus meos in semitis tuis ut non moveantur vestigia mea
6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
ego clamavi quoniam exaudisti me Deus inclina aurem tuam mihi et exaudi verba mea
7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
mirifica misericordias tuas qui salvos facis sperantes in te
8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
a resistentibus dexterae tuae custodi me ut pupillam oculi sub umbra alarum tuarum proteges me
9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
a facie impiorum qui me adflixerunt inimici mei animam meam circumdederunt super me;
10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
adipem suum concluserunt os eorum locutum est superbia
11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
proicientes me nunc circumdederunt me oculos suos statuerunt declinare in terram
12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
susceperunt me sicut leo paratus ad praedam et sicut catulus leonis habitans in abditis
13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
exsurge Domine praeveni eum et subplanta eum eripe animam meam ab impio frameam tuam
14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
ab inimicis manus tuae Domine a paucis de terra divide eos in vita eorum de absconditis tuis adimpletus est venter eorum saturati sunt filiis et dimiserunt reliquias suas parvulis suis
15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
ego autem in iustitia apparebo conspectui tuo satiabor cum apparuerit gloria tua
