Žalmy 17
1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
Prière de David. Éternel! écoute ma juste cause; sois attentif à mon cri; prête l'oreille à la prière que je te fais, avec des lèvres sans fraude!
2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
Que mon droit paraisse devant ta face; que tes yeux voient mon intégrité!
3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
Tu as sondé mon cœur, tu m'as visité la nuit; tu m'as éprouvé, tu ne trouves rien; ma parole ne va pas au-delà de ma pensée.
4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
Quant aux actions des hommes, suivant la parole de tes lèvres, je me suis gardé des voies de l'homme violent.
5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
Mes pas sont affermis dans tes sentiers, mes pieds ne chancellent point.
6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
Je t'invoque, car tu m'exauces, ô Dieu! Incline ton oreille vers moi, écoute ma parole!
7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
Rends admirables tes bontés, ô toi, dont la droite délivre de leurs adversaires ceux qui se retirent vers toi!
8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
Garde-moi comme la prunelle de l'œil; couvre-moi sous l'ombre de tes ailes,
9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
Contre ces méchants qui m'oppriment, contre mes ennemis mortels qui m'environnent!
10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
Ils ferment leur cœur endurci; leur bouche parle avec fierté.
11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
Déjà ils entourent nos pas; ils nous épient pour nous jeter à terre.
12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
Ils ressemblent au lion qui ne demande qu'à déchirer, au lionceau qui se tient en embuscade.
13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
Lève-toi, Éternel! préviens-le, renverse-le; délivre mon âme du méchant par ton épée!
14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
Par ta main, ô Éternel, délivre-la des hommes, des hommes de ce monde, dont le partage est dans cette vie, dont tu remplis le ventre de tes biens; leurs fils sont rassasiés, et ils laissent leurs restes à leurs petits enfants.
15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
Mais moi, dans la justice je verrai ta face; je serai rassasié de ton image, quand je me réveillerai.
