Žalmy 17

1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

Prière de David. Ecoute, ô Seigneur, ma juste demande, exauce ma supplication, prête l’oreille à ma prière, sortant de lèvres non trompeuses.

2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

C’Est de toi qu’émanera mon bon droit: tes yeux discernent ce qui est équitable.

3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

Tu sondes mon cœur, tu m’examines pendant la nuit, tu me mets à l’épreuve, sans trouver en moi aucune pensée qui ne doive passer par ma bouche.

4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

Guidé par les paroles de tes lèvres, j’observe les actions des hommes, les voies des gens violents.

5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

Affermis mes pas dans tes sentiers, pour que mes pieds ne glissent point.

6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

Je t’appelle, car tu me réponds, ô Dieu! Prête-moi l’oreille, entends mes paroles.

7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

Mets en relief tes bienfaits, ô Protecteur de ceux qui se confient à ta droite, malgré les adversaires.

8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

Garde-moi comme la prunelle des yeux, abrite-moi à l’ombre de tes ailes,

9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

contre les méchants qui me tyrannisent, contre mes ennemis qui me cernent avec passion.

10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

De leur graisse ils ont bouché leur cœur; leurs lèvres s’expriment avec orgueil.

11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

A chacun de nos pas, les voilà qui se pressent autour de nous; ils ont les yeux sur nous pour nous étendre à terre,

12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

pareils au lion avide de déchirer, au lionceau qui se tient en embuscade.

13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

Lève-toi, Seigneur, préviens ses desseins, fais-lui ployer le genou; par ton glaive, sauve ma vie du méchant.

14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

Par ta main, ô Eternel, sauve-moi de ces gens, de ces gens esclaves du monde, qui jouissent largement de la vie, dont tu bourres le ventre de tes biens, dont les enfants ont tout en abondance et laissent leur superflu à leur progéniture.

15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.

Quant à moi, puissé-je, grâce à ma droiture, contempler ta face et, à mon réveil, me rassasier de ta vue!