Žalmy 17

1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

Prière de David. Écoute, ô Éternel, la justice; sois attentif à mon cri; prête l’oreille à ma prière, qui ne s’élève pas de lèvres trompeuses.

2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

Que mon droit sorte de ta présence, que tes yeux regardent à la droiture.

3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

Tu as sondé mon cœur, tu [m’]as visité de nuit; tu m’as éprouvé au creuset, tu n’as rien trouvé; ma pensée ne va pas au-delà de ma parole.

4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

Quant aux actions de l’homme, par la parole de tes lèvres je me suis gardé des voies de l’homme violent.

5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

Quand tu soutiens mes pas dans tes sentiers, mes pieds ne chancellent point.

6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

Je t’ai invoqué, car tu m’exauceras, ô Dieu! Incline ton oreille vers moi, écoute mes paroles.

7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

Rends admirable ta bonté, toi qui, par ta droite, sauves de [leurs] adversaires ceux qui se confient [en toi].

8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

Garde-moi comme la prunelle de l’œil; cache-moi sous l’ombre de tes ailes,

9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

De devant ces méchants qui me dévastent, mes ardents ennemis qui m’entourent.

10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

Ils sont enfermés dans leur propre graisse; de leur bouche, ils parlent avec hauteur.

11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

À [chacun de] nos pas, maintenant ils nous environnent; ils fixent leurs yeux, se baissant jusqu’à terre:

12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

Il est semblable au lion avide de déchirer, et comme le lionceau qui se tient dans les lieux cachés.

13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

Lève-toi, Éternel! devance-le, renverse-le; délivre mon âme du méchant [par] ton épée,

14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

[Délivre-moi] des hommes [par] ta main, ô Éternel! des hommes de ce monde, [qui ont] leur portion dans cette vie, et dont tu remplis le ventre de tes biens cachés; ils sont rassasiés de fils, et ils laissent le reste de leurs [biens] à leurs enfants.

15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.

Moi, je verrai ta face en justice; quand je serai réveillé, je serai rassasié de ton image.