Žalmy 17
1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
A prayer of David. Listen, O Lord, to my innocence; attend to my piercing cry. Give heed to my prayer out of lips unfeigned.
2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
Let my vindication come from you, your eyes see the truth.
3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
When you test my heart when you visit at night, and assay me like silver – you can find no evil. I am determined that my mouth should not lie.
4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
I gave earnest heed to the words of your lips.
5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
My steps have held fast to the paths of your precepts and in your tracks have my feet never stumbled.
6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
So I call you, O God, with assurance of answer; bend down your ear to me, hear what I say.
7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
Show your marvelous love, you who save from enemies those who take refuge at your right hand.
8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
Keep me as the apple of the eye, hide me in the shelter of your wings.
9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
From wicked people who do me violence, from deadly foes who crowd around me.
10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
They have closed their hearts to pity, the words of their mouths are haughty.
11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
Now they dog us at every step, keenly watching, to hurl us to the ground,
12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
like a lion, longing to tear, like a young lion, lurking in secret.
13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
Arise, Lord, face them and fell them. By your sword set me free from the wicked,
14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
by your hand, O Lord, from those – whose portion of life is but of this world. But let your treasured ones have food in plenty may their children be full and their children satisfied.
15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
In my innocence I will see your face, awake I am filled with a vision of you.
