< Žalmy 17 >

1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
David kah Thangthuinah Duengnah he han ya lah BOEIPA! ka tamlung he hnatung lamtah ka ka ah hlangthai palat om kolla ka thangthuinah he na hna han kaeng lah.
2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
Ka laitloeknah he namah taeng lamkah halo saeh lamtah na mik loh vanatnah te hmuh van saeh.
3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
Ka lungbuei he noem lah, khoyin ah nan cawh tih kai nan picai dae na hmu moenih. Ka ka he a tholh pawt ham ka mangtaeng coeng.
4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
Hlang kah thaphu dongah na hmuilai lamkah olka nen ni kai loh dingca kah a caehlong te ka rhael.
5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
Na namtlak kah ka khokan khaw ka kho a paloe pawt ham n'duel dae.
6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
Kai nan doo dongah kamah loh nang ni kang khue. Pathen aw kai taengla na hna han duen lamtah ka olthui he hnatun lah.
7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
Caemrhal lamkah aka ying rhoek te na bantang kut neh aka khang, na sitlohnah tah khobaerhambae la tueng.
8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
Na mikhmuh ah thenhnaih nu bangla na phae hlip ah kai n'ying sak lamtah,
9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
kai aka rhoelrhak sak halang rhoek neh, kai taengah ka hinglu aka vael ka thunkha rhoek hmai lamkah kai he n'dawndah lah.
10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
Amih te a komoelh uh, a kam a khuep uh tih hoemdamnah a thui uh.
11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
Tahae ah kaimih kah khokan te a hil uh tih amih mik loh kaimih he m'vael uh coeng. Kaimih he Diklai la aka tulh ham tawn uh.
12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
A mueisa mah rhamsa ngaeh ham aka moo sathueng neh sathuengca bangla a huephael ah kho a sak.
13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
Aw BOEIPA thoo lah, anih hmai ah khoep mah lamtah bung sak. Na cunghang neh halang kut lamkah ka hinglu he han hlah lah.
14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
BOEIPA namah kut dongkah hlang rhoek lamloh, khosaknah lamkah hlang rhoek lamloh, na hingnah dongah amih kah hamsum khaw na khoem pah tih a bung na hah sak. Ca rhoek khaw hah uh tih a coih te a camoe patoeng ham a paih uh.
15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
Kai ngawn tah, duengnah dongah na maelhmai ka hmuh vetih, namah kah muei la ka haenghang vaengah, ngaikhuek la ka om ni.

< Žalmy 17 >