Žalmy 16
1 Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
Af David; et „gyldent Smykke‟. Gud! bevar mig; thi jeg tror paa dig.
2 Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.
Du sagde til Herren: Du er min Herre, jeg har intet Gode uden dig;
3 Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.
i Samfund med de hellige, som ere i Landet, og de herlige, til hvilke al min Lyst er.
4 Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.
Mange skulle deres Smerter blive, som haste efter en anden; jeg vil ikke udgyde deres Drikofre af Blod og ikke tage deres Navne paa mine Læber.
5 Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.
Herren er min Arvs Del og mit Bæger; du er den, som opholder min Lod.
6 Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.
Snorene faldt mig paa de liflige Steder, ja, en dejlig Arv tilfaldt mig.
7 Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.
Jeg vil love Herren, som gav mig Raad; ja, mine Nyrer paaminde mig om Nætterne.
8 Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.
Jeg har stedse sat Herren for mig; thi han er ved min højre Haand, jeg skal ikke rokkes.
9 Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
Derfor glæder mit Hjerte sig, og min Ære fryder sig; ja, mit Kød skal bo tryggelig.
Thi du vil ikke overlade min Sjæl til Dødsriget; du skal ikke lade din hellige se Forraadnelse. (Sheol h7585)
11 Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.
Du vil kundgøre mig Livets Sti; for dit Ansigt er Mættelse af Glæder, Livsaligheder ved din højre Haand evindelig.
