< Žalmy 147 >

1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Monkamfo Awurade. Ɛyɛ sɛ wɔto ayɛyie dwom ma yɛn Onyankopɔn, ɛyɛ fɛ na ɛfata sɛ wɔkamfo no!
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Awurade kyekyere Yerusalem; Ɔboaboa Israel nnommumfoɔ ano.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Ɔsa wɔn a wɔn akoma abotoɔ yadeɛ na ɔkyekyere wɔn akuro.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Ɔnim nsoromma no dodoɔ na ɔde obiara din frɛ no.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Yɛn Awurade so, na ne tumi yɛ kɛseɛ; yɛrente nʼase nwie.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Awurade wowa ahobrɛasefoɔ na ɔtoto amumuyɛfoɔ hwe fam.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Monto aseda nnwom mma Awurade. Momfa sankuo nto dwom mma yɛn Onyankopɔn.
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
Ɔde omununkum kata ɔsoro ani; ɔde osutɔ ma asase ma ɛserɛ nyini wɔ nkokoɔ so.
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
Ɔma anantwie aduane na sɛ anene mma su a, ɔma wɔn aduane.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Ɛnyɛ ɔpɔnkɔ ahoɔden na nʼani sɔ na ɛnyɛ onipa ahoɔden nso.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Na mmom, Awurade ani sɔ nnipa a wɔsuro no, wɔn a wɔde wɔn ho to nʼadɔeɛ a ɛnsa da no so no.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Momma Awurade so, Ao Yerusalem; kamfo wo Onyankopɔn, Ao Sion,
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
ɔma wʼapono akyi adaban yɛ den na ɔhyira wo nkurɔfoɔ a wɔte wo mu.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Ɔma wʼahyeɛ so dwo na ɔde ayuo amapa ma wo.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Ɔsoma nʼahyɛdeɛ kɔ asase so; nʼasɛm tu mmirika ntɛm so.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Ɔtrɛ sukyerɛmma mu sɛ odwan ho nwi, na ɔpete obosuo nsukyeneeɛ sɛ nsõ.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Ɔtoto asukɔtweaa gu fam sɛ mmosea. Hwan na ɔbɛtumi agyina nʼawɔ denden no ano?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Ɔsoma nʼasɛm no ma ɛnane no; ɔhwanyane ne mframa, na nsuo tene.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Wada nʼasɛm adi akyerɛ Yakob, ne mmara ne ɔhyɛ nsɛm akyerɛ Israel.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Ɔnyɛɛ yei mmaa aman foforɔ biara; wɔnnim ne mmara. Monkamfo Awurade!

< Žalmy 147 >