Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Louvae ao Senhor, porque é bom cantar louvores ao nosso Deus, porque é agradavel; decoroso é o louvor.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
O Senhor edifica a Jerusalem, congrega os dispersos de Israel.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Sara os quebrantados de coração, e lhes ata as suas feridas.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Conta o numero das estrellas, chama-as a todas pelos seus nomes.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Grande é o nosso Senhor, e de grande poder; o seu entendimento é infinito.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
O Senhor eleva os humildes, e abate os impios até á terra.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Cantae ao Senhor em acção de graça; cantae louvores ao nosso Deus sobre a harpa.
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
Elle é o que cobre o céu de nuvens, o que prepara a chuva para a terra, e o que faz produzir herva sobre os montes.
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
O que dá aos animaes o seu sustento, e aos filhos dos corvos, quando clamam.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Não se deleita na força do cavallo, nem se compraz nas pernas do varão.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
O Senhor se agrada dos que o temem e dos que esperam na sua misericordia.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Louva, ó Jerusalem, ao Senhor; louva, ó Sião, ao teu Deus.
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Porque fortaleceu os ferrolhos das tuas portas; abençôa aos teus filhos dentro de ti.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Elle é o que põe em paz os teus termos, e da flôr da farinha te farta.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
O que envia o seu mandamento á terra, a sua palavra corre velozmente.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
O que dá a neve como lã, esparge a geada como cinza.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
O que lança o seu gelo em pedaços; quem pode resistir ao seu frio?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Manda a sua palavra, e os faz derreter; faz soprar o vento, e correm as aguas.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Mostra a sua palavra a Jacob, os seus estatutos e os seus juizos a Israel.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Não fez assim a nenhuma outra nação; e, emquanto aos seus juizos, não os conhecem. Louvae ao Senhor.
