Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Halleluja! For det er godt å lovsyngja vår Gud, for yndelegt er det, og lovsong høver vel.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Herren byggjer upp Jerusalem, han samlar dei burtdrivne israelitar.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Han lækjer deim som hev sundbrote hjarta, og bind um deira verkjande sår.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Han set tal på stjernorne, han nemner deim alle med namn.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Stor er vår Herre og veldug i magt, på hans vit er det ikkje mål.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Herren held dei spaklyndte uppe, dei ugudlege bøygjer han ned til jordi.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Syng for Herren med takkesong, syng lov for vår Gud med cither!
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
han som tekkjer himmelen med skyer, han som lagar regn for jordi, han som let det veksa gras på fjelli.
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
Han gjev feet for, ramn-ungarne som ropar.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Han hev ikkje hug til hestens styrke, han hev ikkje hugnad i mannsens leggjer.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Herren hev hugnad i deim som ottast han, deim som ventar på hans miskunn.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Jerusalem, prisa Herren, Sion, lova din Gud!
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
For stengerne på dine portar hev han gjort faste, han hev velsigna dine born i deg.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Han gjev dine grensor fred, han mettar deg med den feitaste kveite.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Han sender sin tale til jordi, fort spring hans ord.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Han som gjev snø som ull, han strår ut rim som oska.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Han kastar sin is som småe stykke; kven kann standa for hans kulde?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Han sender sitt ord og smeltar deim, han let vinden sin blåsa, då renn vatn.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Han hev kunngjort sitt ord for Jakob, sine fyresegner og rettar for Israel.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Soleis hev han ikkje gjort med noko folk, og hans rettar - deim kjenner dei ikkje. Halleluja!
