Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Treño t’Ià! Amy te soa ty fijejoañe aman’ Añaharentika; toe fanjàka naho mañeva ty fandrengeañe Aze.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Ampitomboe’ Iehovà t’Ierosalaime: atonto’e o añombelahi-mavo’ o nte-Israeleoo.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Jangane’e ty mikoretse añ’arofo, ho bandie’e o fere’eo.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Volilie’e ty ia’ o vasiañeo; songa kanjie’e ami’ty añara’e.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Jabahinake i Talèn-tikañey, ra’elahy an-kafatrarañe; tsy taka-jehèñe ty hilala’e.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Tohaña’ Iehovà o mirèkeo, gorè’e an-tane ty lo-tsereke.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Sabò am-pañandriañañe t’Iehovà; Rengeo t’i Andrianañahare am-piarahañe marovany,
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
Ie ty mpandafike rahoñe an-dikerañe eñe, naho mpañajary orañe an-tane atoy, naho mampitiry ahetse am-bohitse ey.
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
Fahana’e hàneñe o bibio, naho o ana-koàke migagakeo.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Tsy ty haozara’ o soavalao ty mahahaha Aze, tsy ty kitson-dahilahy ro ifalea’e.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Ondaty mañeveñe ama’eo ro noro’ Iehovà, o mpitamà ty hafatram-pikokoa’eo.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Rengeo t’Iehovà, ry Ierosalaime; onjono t’i Andrianañahare’o, ry Tsiône.
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Fa nampifatrare’e o sikadan-dalam-bei’oo; tahie’e o ajalahy ama’oo.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Ampierañerañe’e o efe-tane’oo, vaho ampieneña’e ampemba soa.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Ahitri’e mb’an-tane atoy o fetse’eo, mipirirìtse o taro’eo.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Anjotsoa’e oram-panala hoe volon’ añondry; afiafia’e hoe lavenoke ty fanala.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Afitse’e ami’ty minjikio’e ty havandra’e, ia ty mahafijohañe miatreke ty fangoratsaha’e.
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Irahe’e mb’eo o tsara’eo le mitranake iereo; ampitiofe’e o tio’eo, vaho ampidoañe’e rano.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Talilie’e am’ Iakobe ty tsara’e; am’ Israele o fañè’eo naho o fepè’eo.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Tsy nanoe’e izay o tane ila’eo; tsy fohi’ iereo o nafè’eo. Treño t’Ià.
